Článek
Vymysleli si to tamní novináři? Jak se to vezme. Titulek je lživý. Ale vyvodili ho ze skutečného rozhovoru Vojtěcha Filipa pro armádní list Krasnaja zvezda. Je Filip českým parlamentem? Není. Ale je prvním místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Jako předseda Komunistické strany Čech a Moravy může říkat cokoli, co dokáže upoutat jeho voliče a je v souladu se zákonem. Jenže v ruských armádních novinách vystupoval jako představitel českého státu a tak byly jeho názory prezentovány. Devótní tón, kterým se vemlouval čtenářům listu armády, která vraždí v Sýrii a pomáhá vraždit na Ukrajině, je normální pro českého komunistu, ale nepřípustný pro zástupce českého státu, který takovou oficiální politiku neprovozuje. Nehledě na to, že se Filip lísal k zemi, která má Českou republiku úředně na seznamu nepřátel.
Je to odporný čin. O hodnocení však nejde. Co se dalo od čekat od vrchního komunisty? Česká vláda a parlament se musí ohradit, jinak nebudou vypadat jako orgány sebevědomého státu, ale jako sbírka onucí. A jak to dopadá?
Prezidenta bychom do toho netahali, nemůže vystoupit proti Rusku, kterému permanentně nahrává. To dá rozum. Ale premiér mlčí. Asi mlčí významně. Možná dokonce mlčí výhrůžně. Kdo se v tom má vyznat, když je v této věci tak aktivně mlčenlivý, že člověku z toho ohlušujícího ticha jde hlava kolem.
První vicepremiér a oranžový šéf Jan Hamáček stejně jako ministr zahraničí Tomáš Petříček jednotně oznámili, že Filip je takový, protože bude sjezd KSČM (koncem listopadu, teď je květen). Petříček taky Filipovi vzkázal, že by se měl stydět. Ten se na to pochopitelně vykašlal. Proč má poslouchat nějakou oranžovou nicku, co nedá pořádnou facku. Putin, jo Putin, ten by se se vzpurným Filipem panečku nepáral. Toho by poslechl. Ale Petříček je čajíček.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Pověst české politiky tak museli zachraňovat opozičníci Petr Fiala a Vít Rakušan. Pověst české společnosti, že není stádem narudlých ovcí, zachraňují občané, kteří podepisují „Petici za odvolání vlastizrádce Vojtěcha Filipa z vedení Sněmovny Parlamentu ČR“. Plyne z toho jednoznačný závěr: kdyby takoví občané přivedli do vlády takové politiky, bylo by to minimálně z hlediska bránění suverenity státu proti agresivní zemi z východu mnohem lepší než současný stav, který je ostudný a nedůstojný. Mnohým však vyhovuje.