Článek
Jak se to tehdy všechno seběhlo? Při jízdě rychlostí přes 180 km/h policejního prezidenta přistihli redaktoři Mf Dnes. Husák podle nich překročil povolenou rychlost i v obci a pravidla porušil také při předjíždění. K rychlé jízdě se přiznal. Ale až poté, co mu novináři prozradili, že jeli za ním. Byl tedy usvědčen a vyjádřil ochotu za to pykat.
To bylo před třinácti lety. Ale před necelými třiadvaceti lety sám od sebe rezignoval na funkci vicepremiéra Jan Kalvoda. Jako důvod uvedl, že neoprávněně používal titul JUDr.
Kurňa, to byly časy! To ještě neplatilo mezi politiky, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Zato dnes nám ta drzá čela trčí z míst nejvyšších a spokojeně se u toho lesknou. Časy se změnily. Tehdy byli vyznavači tohoto přísloví většinově zalezlí, protože se ještě úplně nevzpamatovali ze změny režimu a báli se, že můžou dostat přes prsty. Dnes jsou na výsluní, protože zas tvoří většinu.
Takový Miloš Zeman, t. č. prezident ČR, nejenže sám od sebe může urážet kohokoliv včetně zemřelého Ferdinanda Peroutky. Nově má justiční potvrzení, že to dělat může, aniž by nesl jakékoli následky zde.
Vicepremiér Kalvoda a policejní prezident Husák v sobě nakonec našli odvahu postavit se čelem ke spáchaným prohřeškům. Jejich čela v tu chvíli drzá nebyla. Proto se můžou ucházet o jistý respekt od lidí, kteří nesnášejí arogantní papaláše. Naopak Zeman a ti, kteří mu odkývali, že se může chovat jako papaláš, protože je v jejich světě papalášem nejvyšším, ten respekt získat nemůžou kvůli nabobství a služebníčkovství. Není divu, že pak znějí hlasy jako zde.
V soutěži papalášských drzých čel nezaostává Andrej Babiš, t. č. premiér. Stačí se začíst do jeho odpovědi na interpelaci poslance a předsedy STAN Víta Rakušana zde.
A když to dělá kovář Babiš, kováříček Jan Hamáček si taky ťukne. Vláda včera schválila novelu zákona o svobodném přístupu k informacím. Kritici poukazují na to, že jde o velký zásah do práv občanů na informace. Hamáček naopak předlohu hájí s tím, že má chránit úředníky před šikanou.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Občané! Chraňme úředníky, chraňme politiky. Květinky naše křehké s drzým čelem.