Článek
To je Bible, Izaiáš 11:6-9 B21. Proč to tady uvádím, vždyť sám věřící nejsem? Protože Bibli vnímám jako nepřekonatelný zdroj informací o lidském chování v pradávných dobách, za časů tučných a hubených. Také během katastrof, které lidi válcovaly stejně jako dnes, jen se tolik neuměli bránit.
Prorok Izaiáš sní o zlatých chvílích. Idylický obrázek, který líčí, se stal tak známým, že ho nesčetněkrát citovali všichni, kdož si přejí prožít popsané krásné okamžiky. Je jasné, že za celou dlouhou historii lidstva k ničemu takovému nedošlo ani dojít nemohlo. Bylo by to proti základům existence života na Zemi, kde věčně musí někdo z živočišné říše, aby přežil, požírat slabší. Ale zní to nádherně a kdekdo se může těšit představou, že to je přece jen možné.
Praktikům zbývá analýza jiných prorokových slov. Proč má cenu se jimi zabývat? Protože popisují neměnný mechanismus většinového lidského uvažování. Věští příchod Mesiáše, který napraví poměry. „Nebude soudit podle zdání svých očí, nebude se řídit tím, co uslyší. Spravedlivý soud přinese chudým, poníženým v zemi právo zajistí. Holí svých úst bude tlouci zemi, dechem svých rtů zničí ničemy.“
Pomalu to zní jako naděje voličů ANO na začátku politické cesty Andreje Babiše, která v těchto dnech tak neslavně končí v pangejtu, kam by s sebou mohl stáhnout hodně lidí. Ale až se vyškrabeme z pandemie, přijdou její následky. V první řadě v ekonomice. S tím bude spojena ztráta vyrovnaného vztahu k politikům. Na jednom pólu bude krajní nedůvěra, na pólu druhém hledání nových mesiášů. A veliké množství vykolejených lidí, kterým se zhroutila jejich předchozí existence a nehledá se snadno nové (živo)bytí.
Bible líčí vládce nehodné i moudré, chování mas ale obnažuje svou podstatu v davovém řevu: „Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“ To se změnit nedá. Jen by možná bylo užitečné pro lidi dobré vůle s podobným vývojem počítat spíš než se sbratřením vlka s beránkem.
Doposud jsme žili dobu seriálovou, umělou, s pandemií přichází doba biblická, drsná.
Anketa
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.