Článek
A o Miloši Zemanovi řekl: "Mě trápí to, že člověk, kterého jsem poznal jako nepochybně liberálně založeného humanistu, už několik let podléhá různým téměř někdy i xenofobním postojům takovým, řekněme populistickým.“ A že je mu nesmírně líto, co se ze Zemana stalo.
Ve chvíli, kdy pronášel tento soud, Rychetský nejspíše nevěděl (ale třeba věděl), že ze Zemana teď mají v Kremlu obzvlášť velkou radost, protože přišel s požadavkem jako vystřiženým z Putinova partesu. Český prezident, který dlouhodobě hájí moskevské postoje, se nemůže divit domněnce, že svoje zadání, aby odhalil boj Bezpečnostní informační služby proti ruským špionům, dostal z hlavního města RF.
Rychetský má pocit poctivě vykonávané práce ze své pozice v čele Ústavního soudu. Jinak ho spousta věcí v současné české společnosti mučí. Například přímá volba hlavy státu. Důvodem je nutnost kandidáta podbízet se a cílem tohoto podbízení je nikoli démos, který tvoří demokracii, vládu lidu, ale ochlos, který tvoří ochlokracii, vládu lůzy.
Jako hvězdnou hodinu si naopak vybavuje těsně polistopadové období, kdy se vláda tvořila v úzkém kruhu převážně disidentů, a to bylo podle Rychetského zárukou, že vysoké státní pozice obsadí skuteční odborníci, nikoli straničtí podržtaškové. Jako teď, dodáme za něj s tichou vzpomínkou na podržtašky odpadlé či stále aktivní.
Rychetský mluvil o svém krátkém členství v KSČ těsně před a těsně po Pražském jaru jako o momentu, kdy v žádný komunismus nevěřil, naopak ho chtěl zbourat zevnitř. Je nutné tuto linku prodloužit o mnoho let dopředu. Po krachu Občanského hnutí v roce 1992, které dojelo na svou nechuť k podbízení se, vstoupil Rychetský do ČSSD. Bez tohoto členství a přátelství se Zemanem by se nikdy nedostal přes stranickou mašinérii tam, kde je, kde se cítí nejužitečnější, a kde být vždycky chtěl.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Je to jako v pohádce o čertu a Káče. Rozdíl je v tom, že Rychetský čerta osedlat musel. Čert je totiž za běžných okolností, kvůli nastaveným pravidlům, přibližovadlo k moci. Rychetský ho použil zjevně bez nadšení. Zato Zeman na něm jezdí s rozkoší. Mířil do pekla, je tam, a ještě chce být belzebubštější než Belzebub. „I kýho šlaka, kdopak asi je?“