Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Zničí progresivisté Ameriku? – Alexander Tomský

Kdysi klasicky liberální angloamerický týdeník The Economist se už před mnoha lety tak jako mnohé globální firmy přiklonil k levicové a antikapitalistické ideologii „sociální spravedlnosti”. Jaké překvapení, když koncem léta věnoval svůj úvodník a celou rozsáhlou sekci (briefing) „Hrozbě neliberální levice”.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Zničí progresivisté Ameriku? – Alexander Tomský

Že by redaktoři otočili o 180 stupňů? Vždyť doposud podporovali všechny bludy, jaké antirasistická, rovnostářská ideologie kdy vyhlašovala. Možná po odchodu prezidenta Trumpa už nepotřebují tak vehementně hájit levicové šibolety a změnu symbolizuje nástup jednoho z čelných redaktorů z liberálního deníku The New York Times, jehož aktivističtí kolegové vyštvali z redakce. Revoluce jak známo požírá své děti.

Posledním liberálním prezidentem za demokratickou stranu byl John F. Kennedy, „Neptej se, co pro tebe může vykonat stát, polož si otázku, co můžeš ty sám udělat pro vlast!” (1961) Od té doby se americký liberalismus přerodil v otevřeně socialistický aktivismus sociálního inženýrství, jež má zlikvidovat diskriminaci sexuálních a rasových menšin. Úspěšně zavádí tzv. represivní toleranci čili cenzuru, pomlouvání a organizuje internetové demonstrace proti lidem nesprávných názorů, což většinou pro ně znamená ztrátu zaměstnání.

Proč se klasický liberalismus, který vyznával diskusi a reformu, přerodil v revoluční ideologii „konfesijního státu”, jak změnu nazvali redaktoři časopisu, a rozdělil americkou společnost? Odpověď je prostá, oni jsou totiž přesvědčeni, že znají zářnou budoucnost lidstva. „Klasičtí liberálové vědí, že to možné není, a chtějí, aby změny postupovaly pomalu, spontánně a odzdola.”

Demokracie je diskuse a kompromis, nemá konečný cíl a podobu. Je soužitím mnohovrstevnaté společnosti. Představa, že je nutno rozbít existující hierarchii, je nebezpečná, diktát pokrok nepřinese. Podle pokrokářů je potlačení reakcionářů a privilegovaných cestou k povýšení utlačovaných, jako by ubrat jedněm a přidat druhým bylo narovnáním.

Slavný ekonom Milton Friedman kdysi prohlásil, že společnost, která dá přednost rovnosti před svobodou, ztratí jedno i druhé. Progresivisté si myslí, že našli metodu, jak osvobodit utiskované skupiny. Ve skutečnosti by museli potlačit svobodu celé společnosti.

Aktivisté sociální spravedlnosti útočí na hierarchii úspěchu, která je podstatou výkonného podnikání. V boji proti rasismu mají státní správa i firmy bez ohledu na zásluhy zaměstnávat stejné procento lidí k poměru rasových a sexuálních menšin, hodlají zrušit testy pro uchazeče o studium a nemají posuzovat úroveň psaného jazyka. Bidenova vláda hodlá kompenzovat za covid výlučně černošské farmáře a uvažuje o odškodnění za otroctví.

Antidiskriminace de facto narušila ústavu, spravedlnost a rovnost před zákonem. Progresivisté také útočí na institucionální rasismus, o jehož existenci lze vážně pochybovat. Američané už v šedesátých letech zrušili segregaci a černochy zvýhodňují. Padly i mnohé předsudky, naprosté většině lidí nevadí smíšená manželství bělochů a černochů, kdysi považovaná za neřest. Tak soudí správně The Economist, ale na něco zapomněl.

Ze všech pitomostí, jež progresivisté prosadili do kánonu politické korektnosti, je největší ta o nevědomém rasismu bělochů. To samozřejmě neznamená, že v Americe nejsou rasisté, kolik, to nikdo neví, jistě ale méně než v mnoha jiných kulturách. Západní civilizace je ta jediná na světě, která nezná institucionální zločiny diktatur a tyranií. Zapomněla však, že zlo dlí v člověku, nikoli v demokratických strukturách společnosti. A někdy je také důsledkem dobrých úmyslů.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků