Článek
I když Moskva trvá na splnění svých požadavků a její síly dál ostřelují města, Babiš vyzývá k jednáním s Putinem, která by měly vést Německo a Francie. A naše vláda by se měla poradit v Paříži, protože prezident Emmanuel Macron jistě bude vědět víc, když mluvil s ruským prezidentem (rozhovor zde). Jenomže Putin odmítá ukončit válku, dokud se nesplní jeho diktát, což opakuje všem, kteří s ním hovoří. Naposled rakouskému kancléři Karlu Nehammerovi.
Jednat není o čem, Putin nehledá kompromisy, chce svůj russkij mir, tedy ruský mír/svět. K pravdě nemá daleko slovenský ministr obrany Jaroslav Naď, že se Putin „rovná Hitlerovi“, alespoň v tom, jak si klade podmínky a snadno sahá k válce. Vůdce taky nechtěl válku s Anglií, Adolf Hitler v roli samozvaného „mírotvůrce“ několikrát v projevech naznačil, že by stačilo, aby Londýn splnil jeho požadavky. Když na to Churchill nereagoval, zahájilo nacistické Německo bitvu o Británii. Pak už s Hitlerem nikdo nejednal. Nebyl důvod, což neznamená požadovat po Moskvě bezpodmínečnou kapitulaci, ale musí ukončit agresi. Tím nevyzývám k ukončení komunikace s Putinem, nebudu kritizovat Nehammera kvůli jeho marné cestě do Moskvy, protože je vždycky dobré udržovat otevřené komunikační kanály.
Babiš se dosud neprobral, na novou situaci kouká jako králík na první sníh, jak říkají Ukrajinky. Ještě padesát dnů po propuknutí války se diví, co se naráz zvrtlo, když byl ještě nedávno na stole reset vztahů s Ruskem. Za tu dobu mu mohlo dojít, že si Putin plní své imperiální touhy, takže se s ním jednat nedá.
Ještě horší než jeho zahraničněpolitická nekompetentnost je jeho útok na pomoc Ukrajincům. Vytáhl ohranou kartu, že jsou mezi nimi i bohatí lidé v drahých autech, kteří si dovolují žádat o dávky. Jako by bohatí nemohli být zabiti při ruském náletu a nemuseli přijít o své byty a domy. Navíc si, ó hrůzo, o pomoc přišli zažádat Ukrajinci, kteří tady pracovali načerno na polská víza. I na ně dopadá válka a nemají se kam vrátit. A na polská víza by nepracovali, kdyby dokázala Babišova vláda makat a zjednodušit jejich vydávání a neumožnit ukrajinským mafiím, aby s nimi kšeftovali. Měla na to čtyři roky.
Babiš hlavně straší, jak se dnešní vládě nevyplatí, že pomáhá Ukrajincům a na české občany kašle. Sám tyto názory rozfoukává, byť jsou pro něj Ukrajinci víc uprchlíci než třeba Syřani. Ukrajinci sice dál umírají při náletech, ale Babiš už spekuluje, jak mu špatná ekonomická situace, k níž přispívá válka s Ukrajinou, pomůže posbírat hlasy ve volbách, hlasy obdivovatelů Tomia Okamury. A bude jedním z prvních, kteří budou říkat, že naši občané nemohou nést důsledky války, jež se nás přece netýká, když se nebojuje na našem území, místo toho, aby za to byl rád. A možná přijde i s nápadem se nějak s Putinem dohodnout na levném plynu, jaký má Maďarsko. Vždyť to dělá pro občany této země, bojuje za českého občana, Českou republiku a za české zájmy.
Babiš v rozhovoru nezapřel ani svou hokynářskou povahu, které je každý pěťák dobrý, když kritizoval vládu, že v rámci snížení dopadu růstu cen paliv zrušila přimíchávání české řepky do paliv. Hned řekl, že to zvýšilo závislost na Rusku. Jako by těch pár procent něco měnilo na objemech odběru a jako by si nikdo nepamatoval, že na přimíchávání překonaných biopaliv první generace vydělávaly podniky spadající pod Agrofert.
Bylo by dobré, kdyby vyhověl přání rodiny a politice se dál nevěnoval.