Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Velmi horké křeslo v Černínském paláci – Matěj Široký

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Velmi mnoho bylo napsáno o kvalifikaci nového ministra zahraničí, o jeho schůzce s prezidentem. Ještě víc se psalo o tom, zda bude aktivován dotyčný článek ústavy, pokud prezident Zeman odmítne dotyčného ministra jmenovat. A nakonec se spekulovalo o tom, co musel premiér Fiala nabídnout prezidentu Zemanovi za ústupek, aby jmenoval celou vládu bez výjimek. Co se však vytratilo úplně, je otázka směřování naší zahraniční politiky a to, zda vůbec existuje nějaká koncepce zahraniční politiky.

Foto: Právo

Matěj Široký

Článek

V hlavě mi utkvěl obrázek, kdy se tehdejší poslanec Lipavský radoval z toho, že Dukovany nebudou stavět firmy z Ruska ani z Číny. Nikdo zároveň nepochybuje o tom, že se nový ministr zahraniční bude bít za politiku Evropské unie. Avšak vidění světa mezi dvěma principy dobra a zla je vzdáleno od detailní reality zahraniční politiky. Ve vysoké politice není dobro a zlo, ale pouze přátelé a nepřátelé. A čím více si lidé jsou jistější, kdo je dobrý a kdo zlý, tím méně chápou, co se ve skutečném světě děje.

Současný svět a zahraniční politika zažívají bouřlivý vývoj a koronavirus a následná ekonomická krize sled událostí zrychlují a akcentují. Pro nás bude jako vždy nejdůležitější vztah s Německem. Avšak budeme schopni zareagovat a zorientovat se v Německu, které již není Německem Merkelové? Sociální demokrat Olaf Scholz sice nepatří k neznámým postavám německé politické scény, byl ministrem financi, ale v nové funkci může všechny překvapit. S Olafem Scholzem jako kancléřem nevíme, co čekat.

Vzhledem k fungování německé demokracie je jisté, že koaliční jednání nové vlády byla velmi tvrdá. Německý kancléř se projevil jako zdatný vyjednávač a mezi lidmi s tak rozdílnými názory jako Svobodní a Zelení dokázal najít společnou řeč. Zvládl vyjednat vládu za dva měsíce, což je o polovinu kratší doba, než potřebovala bývalá kancléřka Merkelová. Jakmile je dosaženo dohody, vládní představitelé se s příznačnou německou systematičností budou snažit tento plán naplnit.

Jaký je tedy plán Německa pro příští čtyři roky. Nová německá vláda chce za tyto čtyři roky radikálně proměnit evropskou scénu. Prvním krokem je převzetí role lídra v Evropě. Mnoho let byli Němci v EU kritizováni za to, že stojí v pozadí, mají nejsilnější lobbing, ale za prolobbovaná rozhodnutí nenesou odpovědnost. S tím by měl být nyní konec. Německo chce dominovat Evropské unií a vést samostatné jednání s USA. Cílem samozřejmě je ve světle německých zájmů pozvednout celou Evropu. Jak toho chtějí Němci dosáhnout? Jejich politika se bude opírat o tři hlavní témata: obrana, obchod a energetika.

Německo začalo pohřbívat myšlenku na společnou evropskou armádu. Otázky obrany se budou řešit v rámci NATO, tudíž pod dohledem USA. Nejde pouze o bezpečnostní otázky, ale i o velké finanční prostředky. Pokud Německo bude posilovat roli v NATO, bude přednostně nakupovat americké vybavení. Díky své roli v EU bude taktéž nabádat ostatní členy, aby své zbrojní zakázky učinily u amerických zbrojních firem. To se samozřejmě nebude líbit Francií, jejíž velká část průmyslu je závislá na vojenské technice.

Německé ministerstvo financí budou mít v gesci Svobodní, kteří plánují tvrdou restriktivní politiku. Ta má Německo dovést za 10 let zpět k vyrovnanému rozpočtu. Nejenom Německo, ale celá EU bude muset reformovat svá rozpočtová kritéria, aby se zachovala ekonomická kompetivita. Tento tlak může zapříčinit i rozpad eura.

Ale nepředbíhejme. Hlavním obchodním partnerem Německa už není Francie, ale Čína. Právě rozvíjení vztahu s říší středu má německé ekonomice pomoci k výraznému růstu. Rozvoj obchodních vztahů však může být kdykoliv nabourán díky vojenskému pnutí v Pacifickém oceánu.

V energetické oblasti se bude pokračovat v tažení za lepší planetu. Po uzavření jaderných elektráren mají následovat i elektrárny uhelné. Ty se původně měly zavřít v roce 2038. Nová vláda se Zelenými má ambice je uzavřít už v roce 2030. Ve stejném roce má Německo brát 80 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů. Aby se tyto plány mohly uskutečnit, Německo potřebuje ruský plyn. Ten má pokrýt spotřebu během přechodu a uzavíraní elektráren. Moskvu a Berlín pojí důležité vzájemné zájmy. Německo se bude snažit využít politiky Joe Bidena, který si uvědomuje, že USA nejsou ve stavu vést válku na dvou frontách. Čína ohrožuje pozici USA daleko víc než Rusko. Úsilí zahraniční americké politiky bude mít hlavní pozornost upřenou k Číně, nikoli k Rusku.

V tomto kontextu se mise nového zahraničního ministra jeví víc jako obtížná. Největším nebezpečím pro nás je upřednostnění ideologických zájmů nad reálnou politikou a naší skutečnou silou a rolí ve střední Evropě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám