Článek
Specialisté na virové epidemie nejsou odborníky na zdravotní, psychologické a ekonomické dopady plošné celonárodní karantény, nemohou určit zisky a ztráty společnosti, ani rozumnou míru ochrany a nevyhnutelného rizika jinak než ostatní přemýšliví lidé. Proto se také v názorech na obranu před korunním virem liší, často ale podléhají profesní deformaci.
Od vzniku epidemie bylo o novém typu koronaviru, který způsobuje nemoc covid-19, známo víc než dost. Šíří se rychle a smrtelné riziko znamená jen pro zlomek lidí, převážně starší a těžce nemocné. A jak prokázaly asijské státy, lze vir více méně vytěsnit ze společnosti bez zastavení hospodářského života a chodu společnosti, natož omezovat lékařskou péči a léčení jiných těžce nemocných pacientů. Na rozdíl od Západu nebyly ovšem na testování i tzv. trasování a karanténu jednotlivců vlády připraveny.
V Evropě vypukla panika a s výjimkou Švédska i mediální hysterie, která už konečně po kulminaci počtu úmrtí a klesající statistice opadává. Zaznívají kritické hlasy i z lékařské obce, že je už zapotřebí plošnou karanténu rychle ukončit, každý den je pozdě, na nouzový stav umírají neléčení pacienti a nediagnostikované choroby si vynutí mnohonásobně vyšší počet obětí než těch pár set zemřelých s virem. A není fér vyčítat ekonomům, jako by lidský život poměřovali penězi. Takto volba nestojí, finance bohužel rozhodují. Hospodářská krize už nastává a znamená méně prostředků na zdravotnictví i předčasnou úmrtnost způsobenou bídou a rozvratem rodin.
Při rozhodování o prodloužení nouzového stavu a míře restrikcí, by se měli poslanci zamyslet nad obrazem, jaký poskytuje statistika, a uvážlivě posoudit riziko i škody. V porovnání s nejpostiženějšími státy v Evropě v pořadí - Belgie, Španělsko, Itálie, Francie, Británie podle počtu úmrtí na milion obyvatel (každé jiné srovnání kulhá) je na tom Česko 15x - 25x lépe. I s Německem a Rakouskem máme 3x méně mrtvých na počet obyvatel. Vláda si přisvojuje zásluhu, že reagovala razantněji a o několik dní dříve než oněch pět nejpostiženějších zemí, nemluvě o deseti před opožděnou Británií. Na takové vysvětlení je ovšem statistický rozdíl příliš veliký. A naši sousedé na východ i na jih s výjimkou Rumunska a Maďarska mají výsledky ještě téměř o polovinu lepší. Poláci evidují 11 obětí na milion proti českým 20, a to neměli do minulého týdne ani povinné roušky.
Vzhledem k tomu, že mimo zářnou výjimku Německa selhaly všechny vlády a zejména neochránily domovy pro seniory, bude třeba hledat vysvětlení tak markantního rozdílu jinde než v politice. Možná v odolnosti Středoevropanů, v plošném očkování na TBC, v absenci imigrantů a chudinských čtvrtí, jež byly postižena víc než trojnásobně, a nezapomínejme, že nemáme přelidněné metropolitní aglomerace jako Londýn či New York/New Jersey, kde se v dopravní špičce lepí v metru a autobusech tělo na tělo.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Nenechme vládu dělat ramena a co nejdéle prodlužovat a uvolňovat restrikce, aby to vypadalo, že má epidemii pod kontrolou. Připomeňme jí, že jinde už chodí děti do školy a hranice mají opravdu otevřené.