Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Proč britský parlament šílí - Alexander Tomský

Nevídané scény vzteklých emocionálních výlevů, hysterických projevů a provokativních nadávek měli tento týden možnost zažít diváci televizního přenosu z britského parlamentu.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Proč britský parlament šílí - Alexander Tomský

Přestože se poslancům podařilo odložení parlamentu verdiktem nejvyššího soudu zvrátit, místo euforie z výhry to vypadalo, jako by Dolní sněmovna dostala záchvat a měla se každou chvíli nervově zhroutit.

V české DVTV komentoval politickou situaci v Británii Jiří Přibáň, dlouholetý profesor na velšské univerzitě. Řekl, že „britští politici selhali, nejsou schopni se domluvit a politické strany jsou vnitřně rozdělené... A populista premiér Johnson rozkol vyostřuje, protože nabízí jednoduché řešení, odchod z EU k 31. říjnu“. Dohoda nedohoda, děj se co děj, navzdory parlamentu, který mu vystoupení z Unie bez nové smlouvy zakázal.

Takový popis krize je příliš jednoduchý a nevysvětluje, proč se politici nedokážou dohodnout, proč není kompromis možný. Referendum v roce 2016 položilo voličům zásadní existencionální otázku, která neumožňuje třetí cestu, je to buď, anebo. Politici, přesvědčeni o své pravdě a vítězství zastánců setrvání, aby uklidnili voliče a dostáli tradiční anglické férovosti, ujišťovali občany, že výsledek bude platit na celou generaci, žádný další plebiscit se konat nebude, brexit znamená brexit čili vystoupení z jednotného trhu i celní unie, jak to tehdy slavnostně a nerozumně slíbila bývalá premiérka Theresa Mayová.

Nastalo dlouhé složité a bolestivé, pro Brity ponižující vyjednávání o volném trhu, to však poměrně brzy ukázalo ideologicky neústupnou pozici EU. Německá kancléřka se od počátku netajila s přesvědčením, že brexit nemůže znamenat pro Británii obchodní výhodu, „jinak by to mohl chtít každý”.

Angličtí zastánci setrvání, zejména čtyři pětiny poslanců, se vyděsili. Vyjednaná dohoda byla horší než členství, představovala diktát současných i budoucích podmínek a vládu Bruselu „na věčné časy”, nemluvě o nesmyslném problému irské vnitřní hranice. S něčím takovým nebylo možné předstoupit před voliče a odvahu otevřeně zvrátit výsledek plebiscitu taky neměli. K tomu se odhodlala jen liberální strana, která má možná 20 procent podpory a volby ve většinovém systému nevyhraje. A co bylo pro politiky vůbec nejhorší, obnažila se „imperiální podstata” unijní vlády, která se po léta zakrývala fíkovým listem tzv. demokratického deficitu. Odhlasovat ponižující dohodu nemohli a nic jiného není na stole, jak dodnes ujišťují Angličany vyjednávači a politici Unie. Bezradní poslanci nakonec shodili vlastní vládu a získali odklad k vyjednávání. Konflikt národa a odpor vůči politikům se v celé zemi vyostřily stejně jako situace ve sněmovně, kde proti sobě stojí vláda brexitu a poslanci.

Zastánci EU mají hrůzu z vystoupení bez dohody, nejspíš přehnanou, ale nevýhodné podmínky obchodu z EU (horší než USA a Kanada) budou jistě něco stát. Průzkumy dokazují, že voličů brexitu přibývá a nové referendum by opět vyhráli. Johnson svým nekompromisním postojem, buď vyjednám nějaké ústupky, nebo do všech svatých vypadneme, přivádí parlamentní opozici k šílenství. Viní je z vytáček a ze zrady na lidovém rozhodnutí a staví se do pozice tribuna lidu proti elitě. Volby by pravděpodobně vyhrál, opozice je rozštěpená na labouristy a liberály. Hysterie parlamentu má ale ještě jednu příčinu - většina poslanců se do svých lavic už nevrátí. Konzervativní revoluci za suverenitu ostrovního království podcenili.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

Všechno bude ale nyní záležet na Unii. Pokud neudělá ústupek, který bude možno považovat za podstatný (jinak by konzervativce zničila Faragova strana brexitu) a nikoli jako v minulosti za brexit neexit, tak Británie vystoupí bez dohody, přestože to sněmovna zakázala. Jak takové drama dopadne, je ovšem ve hvězdách.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků