Článek
Rada bezpečnosti OSN, která jako jediná může uvalit právně závazné sankce, sice kvůli situaci v Barmě několikrát zasedala, ale žádná rezoluce, byť jen odsuzující situaci, přijata nebyla. Čína, která má právo veta, se proti každé tvrdě postavila, ale nepodpořilo ji ani Rusko a Indie. Vietnam, který nyní Radě předsedá, také sankce nepodporuje, dává přednost konstruktivnějším řešením, ale neblokoval by je.
Puč v Barmě tak opět ukázal na neschopnost OSN a zablokovanou situaci v Radě bezpečnosti, kde většina sleduje jen své vlastní zájmy. A nestačí ani najít třípětinovou shodu, pět stálých členů má právo veta, takže pokud se na něčem neshodne Západ s Čínou i Ruskem, neprosadí se to. Týká se to jakékoli rezoluce, nejenom těch hrozících útokem nebo sankcemi, takže v současné vypjaté situaci mezi Moskvou, Pekingem a Washingtonem se nic přijmout nedá. Puč v Barmě tak opět naléhavě ukázal na potřebu reformy Rady bezpečnosti, aby bylo snazší prosazovat alespoň embarga zbraní do takovýchto oblastí.
Neochota Číny blokovat jakoukoli rezoluci odsuzující puč je pochopitelná, Barma s ní sousedí, takže si tam přeje režim, který ji nejvíce vyhovuje. Jedna poslankyně Národní ligy pro demokracii se nijak netajila názorem, že za pučem stojí Čína, která má vazbu na barmskou armádu, jíž prodává zbraně. Dodává jí podle serveru Nikkei Asia polovinu zbraní, roste ale i podíl ruských dodávek, odkud šla do Barmy letadla MiG-29 a Suchoj-30 i radary a protiletadlové střely. Po puči vidí Moskva šanci prodat režimu další, takže na vojenskou přehlídku do Barmy dorazil 27. března i náměstek ruského ministra obrany Alexandr Fomin.
Rusko mělo vždy zájem dostat se do jihovýchodní Asie a k Indickému oceánu. I když jeho šance uspět v Barmě je malá, alespoň tam může oslabovat vliv Západu.
Indie nemůže zůstat stranou. Za premiéra Nárendry Módího se země zaměřila na posilování pozic v jižní a jihovýchodní Asii, nemůže je přenechat svému hlavnímu konkurentovi Číně. Pár set mrtvých nic neznamená.
Chyba je však i na straně Západu, na který se orientovala Su Ťij. Postupně ji přestával podporovat kvůli etnickým čistkám v Barmě namířeným vůči muslimským Rohingům. Statisíce jich utekly před násilím ze strany armády do Bangladéše. Su Ťij se proti čistkám nikdy nepostavila, řekla, že stojí za armádou, takže se ozvaly hlasy, že by jí měla být odebrána Nobelova cena míru.
Nikdo se však nezamýšlel nad tím, jaké má sama možnosti proti mocné barmské armádě, která má v zemi automaticky garantovány posty ministrů obrany, vnitra a pohraničních záležitostí i 25 procent křesel v parlamentu. Když v loňských volbách získala Národní liga pro demokracii 80 procent ze zbylých tří čtvrtin křesel, zdálo se vrchnímu veliteli Min Aun Hlainovi, že by to nemuselo vojákům stačit, aby mohli prosadit vše, co chtějí, a tak provedl puč.
V čele země tak nyní nestojí žena, jejíž role při tažení proti Rohingům nebyla hodná laureátky Nobelovy ceny míru, ale vrchní velitel armády, která brutální čistky prováděla. Převzetí moci mu usnadnilo to, že Su Ťij postupně ztrácela podporu Západu.
Puč v Barmě opět ukázal, že Západu chybí schopnost posoudit, koho by měl podporovat. Tím nemyslím návrat k onomu americkému heslu „je to možná darebák, ale náš darebák“, ale schopnost dobře posoudit situaci. Su Ťij není svatá, ale rozhodně je lepší než velitel armády, která vraždila a vyháněla Rohingy. Lidem, jako je Hlainovi, by se neměla usnadňovat cesta k moci, zvláště když se přitom vyklízí prostor Číně nebo Rusku. Bez funkční Rady bezpečnosti a vzhledem k napjatým vztahům mezi Západem a Ruskem s Čínou se bude postupovat těžko, ale nelze přihlížet vraždění odpůrců puče.