Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Majdan v Chemnitzu - Patrik Nacher

Novinky, Patrik Nacher

Co kdybychom si zahráli tu známou hru – najdi pět (sedm, deset) rozdílů? V našem případě hledej a nalezni několik odlišností mezi Majdanem v Kyjevě a manifestacemi v Chemnitzu. A to z hlediska charakteru informování o obou událostech, zprostředkování fotek a videí a především z pohledu interpretace obou demonstrací. Domnívám se, že rozdíly už dnes pozná i malé dítě.

Foto: archiv P. Nachera

Patrik Nacher

Článek

Hned na začátku si řekněme, o co jde. Lidé v Chemnitzu vyjádřili nesouhlasný názor s vládou tím, že vyšli do ulic. Zároveň však tyto události naplno obnažily to, o čem píšu už několik let a o čem je vlastně moje kniha „Šílenosti doby korektní“ – selektivní pohled na demokracii, na svobodu slova, svobodu shromažďování, na princip kolektivní viny a paušalizaci. A u toho bych se rád zastavil.

Titíž lidé, kteří nás tak často moralizují a mentorují, že při kritice například imigrační politiky Evropské unie používáme princip paušalizace a stereotypního pohledu na migranty, jsou teď těmi, kteří paušálně odsuzují účastníky demonstrací v Chemnitzu tím, že současné protesty šmahem označují za akci radikálů, pravicových extremistů či jinak nenávistných jedinců, abych vybral ty nejčastější popisy.

A k tomu jim slouží těch pár záběrů a fotografií mladých lidí se světlicemi, střetů s policií (podívejte se ovšem na záběry bojů mezi demonstranty a policií v Kyjevě, proti tomu je situace v Chemnitzu klidným nedělním piknikem) a několik nahánění (v médiích se používaly výrazy štvanice) a napadení cizinců.

Když si ale dáte tu práci a podíváte se na všechna videa, ne pouze na dvouminutové sestřihy, zjistíte jako já, že 90 % účastníků jsou běžní Němci. No, ono je vlastně otázkou, koho považovat za běžného občana a jak jej identifikovat, ale to zřejmě moralistům potíže nedělá. Že účastníků nebylo několik set radikálů, nýbrž několik tisíc občanů, to pak dává zprávě úplně jiný náboj, to zní přece zcela jinak.

Titíž rádoby demokraté, kteří Majdan v Kyjevě dávali za vzor občanským aktivitám, kdy lidé mají právo vyjádřit svůj nesouhlasný názor s vlastní vládou třeba tím, že vyjdou do ulic, nyní o tomto právu občanů cudně mlčí. Respektive dávají událostem v Německu právě ony negativní paušální nálepky, tudíž srocení lidí na náměstí tentokrát odsuzují. Je to prostě marné.

Heiko Maas

Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.

Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.

V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.

Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.

Jedna věc ale byla totožná bez jakýchkoliv pochybností – účast fanoušků (hooligans) místních fotbalových klubů na demonstracích. Zatímco v Kyjevě tato skutečnost nevadila nebo se informace o ní potlačovala, nyní se naopak významně zdůrazňovala jakožto jeden z důkazů agresivity, radikalismu a nenávistné atmosféry. Jak je vidět, i na tuto zřetelně stejnou věc se lze v průběhu několika let dívat dvakrát jinak.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám