Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Lidský faktor dál řádí – Jiří Pehe

Pražský strážník, jehož – městskou policí zveřejněný – popis toho, jak hygienická stanice neumožnila jeho synovi test na covid-19, si může vybrat ze dvou možností. Hygienici tvrdí, že systém neselhal, vše fungovalo, jak má, chybný je prý postup strážníka a jeho rodiny. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že selhali jednotlivci, konkrétně lékaři, kteří špatně vyhodnotili synův stav.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Lidský faktor dál řádí – Jiří Pehe

Nás může těšit, že zjevně opět neselhal systém, jak tvrdí strážník, ale jednotlivci. Buď on sám a členové jeho rodiny, kteří podle hygieniků jen nepochopili, jak bezvadně nastavený systém vlastně funguje. Anebo konkrétní lékaři, kteří to bezvadně nastavenému systému kazí svým lajdáckým přístupem.

I na českých železnicích selhával v červenci opakovaně „lidský faktor.“ Jak nás ubezpečoval ministr Karel Havlíček, systém je zcela v pořádku, jen se prostě nedá spolehnout na některé strojvůdce. A to do té míry, že červenec byl se 135 mimořádnými událostmi na železnici nejhorším měsícem od roku 2015.

Správa železnic reagovala na tuto epidemii selhávajícího lidského faktoru výzvou k dopravcům a krajům, aby omezili provoz. Jde zdánlivě správným směrem: pokud by se po železnicích případně nejezdilo vůbec, nebudou nehody žádné, to je nad slunce jasné. Problém vyřešen.

Jenže zvážíme-li, že jsou to především lidská selhání, která erodují dobře fungující systém, otázkou je, zda by se na problém nemělo jít spíše přes ten zlobivý lidský faktor. „Všechno je to o správných lidech“ (Kadry rešajut vsjo), pravil kdysi Josef Stalin. A občas se mu přičítá ještě radikálnější verze tohoto výroku: Kde není člověk, není problém.

To samé platí o testování v době koronakrize. Lidé selhávají. Kdyby dobře chápali výborně nastavený systém a nežádali nemožné (třeba se nechat rychle otestovat), a kdyby v sytému nepracovali selhávající lékaři, vše by výborně fingovalo.

Vždyť mnozí z nás vědí už z minulosti před rokem, 1989, jak zrádný lidský faktor může být. Strana i vláda měly systém dokonale vědecky vymyšlený a nastavený, takže jen občas bylo nutné dělat malilinkaté korekce. Kazil to opakovaně jen lidský faktor, zejména nedostatek uvědomělosti a lajdáctví.

Strana i vláda se pokoušely lidi převychovat. Marně. Nakonec někteří komunističtí vůdci podlehli klamu, že by se ten systém přeci jen dal nějak vylepšit. A co se stalo? Zhroutil se celý.

Ponaučení je tedy jasné: ve státě, který funguje jako dobře šlapající rodinná firma, v níž je systém bezvadně vytuněný, by bylo chybou něco zásadního měnit. Je třeba trpělivě pracovat na převýchově „lidského faktoru“.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

Příklady kvalitního lidského faktoru jsou: neúnavný superministr, který spí jen pár hodin denně; premiér ochotný i přes své enormní vytížení rozvážet roušky; ministryně financí, která si dokáže v karatnténě sama udělat módní sestřih; prezidentův kancléř, který v karanténě nenechá pojít ani hladovějící prase. A v neposlední řadě sám pan prezident: člověk férový, lidský, řídící se ale nekompromisně zásadou „padni, komu padni.“

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků