Článek
Posledních pár let můžeme sledovat, že ti, kdo by měli tento vývoj předpovídat, se systematicky pletou. Brexit, zvolení Trumpa a teď koronavirus. Seznam omylů by mohl pokračovat. Co tedy dělat?
Je v pořádku, že vláda na úrovni státu i kontinentu řeší krizi kolem koronaviru. Jistě je potřeba vybavit nemocniční zařízení potřebnou technikou a vybavením. Jistě je potřeba poskytnout nezbytnou pomoc podnikům, které se ocitnou v problémech z důvodů karanténních opatření.
Experti a poradci by se ale měli zaměřit i na dlouhodobé vlivy epidemické krize.
Poslední větší epidemie byl SARS v roce 2002–2003, shodou okolností taktéž v Číně. Dopad nebyl až tak silný, protože Čína tvořila v dané době 8 % světového HDP, zatímco USA měly na koláči světového HDP podíl 20 %. I když si těžko zvykáme, svět se před našima očima změnil. V roce 2019 Čína přestavuje již 19 % světového HDP a USA pouze 15 %.
Zmenšení podílu USA není pouze zásluhou Číny, ale i zvyšujícího se podílu Indie. Dvouměsíční pauza čínské ekonomiky tak bude mít obrovský dopad. A to nejen na celosvětový růst, pravděpodobně větší než v roce 2002, ale i na narušení výrobních procesů všude ve světě. Čínská ekonomika totiž rostla nejenom co se týče objemu, ale hlavně změnila svoji strukturu. Od továrny světa vyrábějící především textil a plastové výrobky se vrhla do chemického a farmaceutického průmyslu ale snaží se konkurovat USA i v jejich tradiční doméně na poli technologických inovací.
Nejsme na Číně závislí pouze v komponentech do automobilového průmyslu nebo do elektronického odvětví, ale také v oblasti farmaceutického průmyslu. Odhaduje se, že Čína produkuje mezi 60 % až 85 % aktivních látek používaných pro výrobu léků ve zbytku světa. Čína však šla v této oblasti ještě dál.
Počátkem tisíciletí zásobila farmaceutický průmysl aktivními látkami, ale mnohé suroviny pro jejich výrobu byly do Číny dovezeny z Evropy. Čína však během desetiletí systematicky pracovala na tom, aby si tyto suroviny opatřila nebo vyrobila sama. Tedy nejen, že export aktivních čínských látek rostl, ale tyto látky se stávaly čím dál víc „Made in China“. Tím, že se po určitý čas přeruší dodávky těchto látek, hrozí nebezpečí, že evropské farmaceutické firmy nebudou moci zásobit celý trh všemi léky. Je zcela evidentní, že taktéž nejsou schopny si aktivní látky vyrobit sami. Už je to příliš dlouho, co se celá výroba přemístila na jiné kontinenty. Evropa si bude muset položit otázku soběstačnosti, a to nejenom v otázkách farmaceutického průmyslu, ale i v dalších odvětvích obecně.
Právě otázka soběstačnosti by nás měla vést k důkladné revizi trendů globalizace. Tedy zejména ke snaze o zkrácení vzdálenosti mezi místem výroby a spotřeby daného zboží. To by pro nás měla být dobrá zpráva, protože by do Evropy vrátila výroby některých firem. Špatná zpráva je, že tato nová pracovní místa budou mnohem nákladnější, než byla mimo Evropu. Tím pádem určité výrobky značně podraží. Ekonomika už nebude moci využívat hlavní výhodu globalizace, a to levnou pracovní sílu kdekoliv na světě. Alternativou k tomuto scénáři je rozvoj robotů a umělé inteligence, ale její zavedení bude vyžadovat velké investice, které zchudlé firmy budou muset odložit.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Světová ekonomika už neporoste tak dynamickým tempem jako dosud. To bude cena, kterou budeme muset zaplatit za návrat k lokální ekonomice. Co tím získáme? Budeme mít stabilnější ekonomiky, rozvážnější, umírněnější, které nebudou založeny na dravé expanzi. Ústup globalizace tak může být pro nás velkou příležitostí a nebo promarněnou šancí. Jsme schopni se na to připravit změnou smýšlení?