Článek
Volební systém trvale produkuje slabé vlády na základě nesoudržných koalic. Tyto nejsou schopny uskutečňovat žádný smysluplný program doma, ani prosazovat národní zájmy navenek.
Začátkem devadesátých let jsme měli silnou pravicovou vládu s jasným programem. (Teď nepíšu o tom, zda se tento program všem líbil.)
Šlo o jasný konzistentní program, jednoduché daně, podpora podnikání drobného i velkého, snižování ekologických škod, snaha začlenit zemi do západních struktur.
Pak řekněme ještě Špidlova vláda (silně levicová) vedla zemi jiným směrem. Podpora odborů, změny zákoníku práce, sociální dávky, vypjatý evropský socialismus...
Asi tušíte, která z nich mi byla bližší, ale o tom nepíšu. Byly to výrazné, ideově konzistentní vlády.
Poslední dobou máme vlády většinou slaboučké a mediální. Jakoby neustále ve volební kampani. Nečasovu vládu kormidloval Kalousek, Sobotkovu Babiš. Topolánek se zeleným Bursíkem svítili u solárních elektráren i Lisabonské smlouvy. Hot a čehý. Reál politika bez obsahu.
Voliče už to velmi štvalo, a proto výrazně přepsali politickou mapu. Ale jednotlivé politické strany za to tolik nemohou. Přibyly kraje a Brusel a volený prezident. Tedy několik úrovní politického rozhodování. Moc ve státě se rozmělnila. To způsobuje permanentní hašteření, malinkaté posuny něčeho, ale hlavně zlatý důl pro lobbisty a různé aktivistické skupiny. A „nezávislé“ úřady a superúředníky. Ti dohromady dokážou vnutit státu i šílenosti, proti kterým je drtivá většina obyvatelstva. (Solární byznys, církevní restituce, inkluze, evropská jednotná sociální a azylová politika, GDPR atd atd).
Vlády klopýtají za vozem. Vždyť i tato první Babišova vláda je personálně taková béčková, jako by se počítalo, že nevydrží.
Ministryně financí zahlásí, že asi udělá on-line finanční úřady a noviny to poslušně přežvykují. Ale lidi, co pracují a platí daně, chtějí primárně, aby jim dal stát pokoj a pravidla byla jednoduchá. Jestli už si vyplním daňové přiznání v kuchyni na stole a pak ho pošlu poštou nebo na záchodě na tabletu online, není v tom principiální rozdíl. Ale řekla to chytře – odvedla pozornost. Ostatní ministři neříkají preventivně nic a nikdo se ani moc nediví.
Mezitím nás EU dala k soudu kvůli kvótám a Schulz v uřvaném eurofašistickém projevu vyhrožoval menším evropským zemím se záchvěvy vlastní politiky.
Z výše uvedených důvodů je reakce České republiky nulová. Vláda nic. Prezident má kampaň a poslanci se ustanovují a řeší „ohrožení demokracie“, protože jeden kovaný komunista byl v parlamentní komisi BIS a teď má být v komisi GIBS.
Koneckonců Sněmovna je výše řečeného důkazem (nejen kvůli počtu stran). První, co se řešilo, byl jakýsi zákon zdravotnický, který byl odůvodněn tak, že ho musíme přijmout do 15. února, neb jde o evropskou směrnici a jinak bychom platili hrozné pokuty. Co v zákoně je, nikdo neřešil ani nerozporoval. Neuvěřitelně ponižující. Jak hlasovací automaty.
Výsledkem je všestranná nevýkonnost a schovávání se pod kuratelu a diktát Bruselu. Demokracie je při tom tolik, že bychom ji mohli rozdávat.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz