Hlavní obsah
Patrik Nacher Foto: archiv P. Nachera

KOMENTÁŘ: Investiční životní pojištění - proč stát daňově podporuje založení právě tohoto produktu? - Patrik Nacher

Investiční životní pojištění (IŽP) je takový instantní všeobjímající produkt, který svojí komplikovaností vyvolává dojem odbornosti, někdy až vědeckosti, a tak na první pohled vypadá více než lákavě. Jenže se nejedná čistě ani o pojištění, ani o investici, ani o spoření.

Patrik Nacher Foto: archiv P. Nachera
KOMENTÁŘ: Investiční životní pojištění - proč stát daňově podporuje založení právě tohoto produktu? - Patrik Nacher

Je to kontroverzní produkt, který neplní funkci, kvůli které si ho klient pořizoval a je tak pro něj ve většině případů nevýhodný. Podle mého názoru by tak tento produkt neměl požívat státní podpory.

Důvodem, proč navrhuji zrušení daňových úlev v případě IŽP, rozhodně není zvyšování daní nebo šetření státních peněz na úkor střadatelů. Jsem známý jako ekonomický liberál, který opakovaně ve sněmovně například hlasoval pro zrušení daně z převodu nemovitosti. Můj záměr je prostý. Podporovat produkty, které mají smysl a naplní požadovaný účel, jako například doplňkové penzijní spoření nebo stavební spoření.

V případě systému daňových úlev je snaha státu jasná, zajistit finanční prostředky na stáří či na vlastní bydlení, případně naplnění jiného cíle. Pokud jde ale o IŽP, může tato snaha fungovat pouze za předpokladu, že celý systém nebude vychýlen do nerovnováhy. A to se v minulosti i v současnosti u tohoto produktu prostě děje. Tzn., že tu máme stav, kdy náklady na tento produkt převyšují výnosy z aktiv či je výrazně snižují. Tato nerovnováha u tohoto produktu existuje a dochází tak k situaci, kdy stát podporuje de iure pojištěnce, ale fakticky spíše poskytovatele či zprostředkovatele tohoto produktu.

Lidé si IŽP pořizují, aby jim byla zajištěna kvalitní pojistná ochrana (pojištění rizika) a zároveň, aby si dlouhodobě spořili. Obojí by je mělo provázet celým životem a zároveň se přizpůsobit různým životním cyklům. Toto by však platilo pouze za předpokladu, kdyby náklady na tento produkt (provize, poplatky za správu, manažerské poplatky apod.) nepřevyšovaly očekávaný výnos na straně spořicí či investiční, a zároveň kdyby byli lidé rizikově efektivně pojištěni pro případ smrti, invalidity či trvalých následků na straně pojistné.

A právě v případě všeobjímajícího IŽP tomu tak není ani v jednom případě. Produkt je pro pojištěnce nevýhodný a po několika letech od koupě mu zůstanou jen „oči pro pláč“. V České republice jsem v podstatě nenarazil na klienta, který by měl IŽP a dostal na konci smlouvy více peněz, než kolik tam vložil. Skryté, sjednané i nesjednané poplatky tvoří 15 až 20 procent, a to nikdy při vkladech investic do podílových fondů nevyděláte.

Na problematiku související s IŽP upozorňuji roky, psal jsem o tom na několika místech ve své knize „Konec finančních negramotů v Čechách“ z roku 2015, zde na Novinkách jsem se k tomuto tématu vyjadřoval v minulosti relativně často, například zde.

Na nepřijatelné praktiky při prodeji IŽP finančními poradci několikrát upozornila ČNB, dokonce se kvůli tomuto produktu měnil zákon o finančních zprostředkovatelích, který nově umožnil rozložení provize do pěti let, přesto produkt vzbuzuje i nadále pochybnosti. V současnosti si tisíce lidí stěžují u finančního arbitra i u soudů na skryté poplatky, které jejich investici znehodnocují, na chybějící rizikové pojištění, tedy naplnění oné pojistné funkce, či dokonce na neoprávněné krácení vložených peněz v případě ukončení smlouvy (odkupné).

Tuto situaci je proto nutné vyřešit co nejdříve. Podle mého přesvědčení není možné, aby stát na jedné straně svou daňovou politikou vyzdvihoval finanční produkt, který je na straně druhé předmětem tolika sporů a je pro klienty, z výše uvedených důvodů, nevýhodný. Ušetřené peníze daňových poplatníků se mohou použít například na odškodnění lidí, kteří na neoprávněných poplatcích ztratili miliardy korun, či na daňové zvýhodnění jiných produktů, které dávají větší smysl.

Heiko Maas

Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.

Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.

V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.

Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.

Zkrátka IŽP je produkt problematický, o kterém se aktuálně mluví také v souvislosti s fúzí největší české pojišťovny s její italskou matkou. Proto jsem celkem překvapen, že s tímto námětem nepřišel už někdo dávno přede mnou.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků