Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Globální, nebo lokální? - Alexander Tomský

Pro mladé lidí v Evropě na sever od Alp (ti v Předalpí mají jiné problémy, zejména vysokou nezaměstnanost), se politickým tématem číslo jedna stala ekologie, čili ochrana životního prostředí. Je to dobře, neboť mezi životním stylem člověka a přírodou budiž kompromis, lidí přibývá, průmyslová výroba je gigantická a nikdo rozumný snad nepochybuje, že se na smetišti dobře nežije.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Globální, nebo lokální? - Alexander Tomský

Desetitisíce let ohrožovala příroda člověka, dnes likvidujeme přírodu my a tím i sami sebe.

Jenže mládež blahobytné společnosti dozrává (pokud vůbec) dost opožděně proti časům, kdy se musela rvát o živobytí a protože je idealistická, tíhne k radikalismu snadno podléhá ideologii, politickému náboženství, jak to vidíme u strany zelených.

Názorně to lze sledovat u našich sousedů, kteří si ze svého lutheranismu ponechali jen reformační moralizování a dnes káží a poučují celý svět. V Německu získali zelení nějakých 20 procent, což sice není mnoho, ale předpokládá se, že se žádná vláda bez nich nesloží, a budou mít tak na politiku zásadní vliv. Zcela jistě, vždyť působí ve společnosti, jež špinavému kompromisu politiky nadřazuje ideál a etiku.

Morální ideály se ale týkají jedinců, osobního rozhodnutí a osobních následků, ve společnosti mnoha různých a protichůdných zájmů a potřeb platí pravidlo menšího zla. Velkou vinu na radikalismus zelených nesou ovšem média oslavující je bezmála jako nové světce. Jejich fanatismus a alarmismus bude Německo vnucovat celé Evropě.

V obrysech už můžeme sledovat, co chystají: zákaz osobních naftových aut ve městech, později jistě i benzinových, radikálně zvýšit daně na fosilní paliva, benzin a naftu, dokonce i na leteckou dopravu, ba i na maso. Hodlají potlačit agrobyznys a urychlit rušení uhelných elektráren i dolů, výstavbou milionů solárních a větrných elektráren co nejrychleji přiblížit dobu bez emisí kysličníku uhličitého (oficiální termín 2050 je příliš vzdálený). To vše ve jménu planetární záchrany. Ďas vzal průmysl i životní úroveň a kupní svobodu chudší poloviny Němců, i tak se jim daří až příliš dobře a sojový řízek je přece zdravější a ekologičtější než německý schnitzel.

Ponechme stranou spory, zda lidská činnost a nikoli fyzikální proměny nebo jejich vzájemná kombinace ovlivňuje klimatické podmínky. Evropa produkuje 10 procent světových emisí CO2 a plán EU nás nutí ke snížení o 40 procent do roku 2030. Čili o 4 současná světová procenta, zatímco podle Světové energetické agentury (IEA) vzrostou emise světa do té doby o 11 procent, a to ani nevím, zda ta důvěryhodná statistika vzala v úvahu opětovné masivní kácení amazonských pralesů, celosvětový růst populace a průmyslové produkce. Nač tedy ten spěch a hysterie, Němci rozvojové země svým příkladem nepřesvědčí a sebe i nás poškodí.

Nijak ve jménu kompromisu nezpochybňuji zásadní ekologické pravdy. Agrobyznys mění krajinu v poušť, dieslová auta zamořují města, uhelné elektrárny špiní ovzduší. Žasnu nad zázrakem elektrických aut? Bránily se před nimi autokoncerny celá desetiletí, neprosadili je zelení, ale outsideři průmyslu Google a Tesla. V průměru má vůz na spalovací motor 1400 součástek, elektrický jen 400, nepotřebuje servis a miliony čerpacích stanic zaniknou. A s nimi i smog ve městě.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

Ekologie má být lokální, nikoli globální, ta vede jako každý univerzalismus k fanatismu. V Praze máme z celé Evropy druhé nejhorší ovzduší po Athénách. Dýcháme tu rakovinu a polovina dětí každou zimu marodí. Třicet let nakupuje Dopravní podnik dieslové autobusy, i nový ředitel Petr Witowski v té hrůzné praxi pokračuje. Kde jsou zelení se svými protesty, proč nedemonstrují?

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků