Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Covidárium aneb Na prahu další koronavirové vlny - Thomas Kulidakis

Další kapitola covidové knihy marných přání, slibů, nadějí, slibování slíbeného a odvolávání odvolaného je zase před námi. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch varoval, že se blíží další nákazy od západních sousedů, premiér Andrej Babiš dodal, že místo plošných uzávěr nás čekají uzávěry lokální.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Covidárium aneb Na prahu další koronavirové vlny - Thomas Kulidakis

Jako úplně humorný příspěvek znějí pak úvahy staronového šéfa resortu zdravotnictví, který prohlásil, že při dosažení sedmdesáti pěti procent očkovaných bychom mohli odložit roušky a respirátory. Pan ministr asi nechodí moc mezi lidi, jinak by věděl, že těžko se odkládá něco dávno odložené.

Navíc je zřejmé, že při současném tempu očkování kolem pěti tisíc lidí denně bychom dosáhli vytoužené hranice někdy uprostřed zimy, nikoliv na podzim. K tomu ještě přišla rána z čistého nebe v podobě prohlášení Centra pro kontrolu a prevenci nemocí v USA, že ani stoprocentní proočkovanost nemusí stačit a je potřeba si dát pozor na odkládání roušek a respirátorů.

Hodnocení se opírá o fakt, že i lidé očkovaní mohou být nakažliví a zranitelné skupiny mohou po druhé dávce být opět v nebezpečí. Přitom je zřejmé, že v tomto ohledu už dlouho nepanují pochyby. I očkovaní mohou být nakažení, přenašeči, mohou onemocnět. Očkování proti koronaviru nechrání stoprocentně za prvé, za druhé jde přece o to, že chrání před těžkým průběhem nemoci. V tom je zásadní smysl očkování, abychom neskončili někde na hadičkách, případně na márách.

Nepomáhá ani prohlášení zaznívající z Izraele, že nejvíce ohrožení jsou lidé po druhé dávce, kteří nemají dávku třetí, protože se pohybují s jistotou, ale ta není na místě, neboť ta je na místě až prý po dávce třetí. Na druhou stranu máme příklad zemí, jako jsou Velká Británie, Dánsko, Irsko, které omezením daly v zásadě sbohem, a katastrofa se nekoná.

Jde totiž mimo jiné o schopnost zdravotnictví vydržet. Za prvé, od začátku covidu by mělo být dávno posílené, peníze, o které jsme přišli v důsledku covidových opatření a omezení, a případně i přijdeme, mohly být rozhodně využité tam. Navíc, pokud je v Česku teď necelá stovka hospitalizovaných, je jisté, že se zvládá. Vždyť ještě nedávno se dařilo zvládat i patnáct, osmnáct tisíc nakažených denně.

Pokud si tedy vyložíme vládní prohlášení, tedy začteme se mezi řádky, přičemž většina opozice s tím problém nemá, vychází následující. Lokální opatření nejsou nic jiného než uzávěry, volně šiřitelné jako virus. Jestliže „koronavirus se šíří ze západu“, není to daleko od nápadu zavést další omezení na hranicích. A hlavně, čekají za rohem další mutace, přičemž řecká abeceda má bez spřežek 24 písmen. Od posledního písmene, omegy, jsme hodně daleko.

Takže se bohužel můžeme připravit na další krušnou zimu, která snad bude uvnitř země volnější o to víc, oč může být problematičtější ve vztahu k hranicím. A to ještě před pár dny jsme poslouchali, jak je vše super, protože kdo covid ještě neměl, je očkovaný a covid měla spousta lidí, o nichž se to ani neví. V tuto chvíli je už možné vsadit jen na humor nebo náboženství při víře, že nedojde k opakování pokusu překonat Einsteinovu tezi, podle níž je výraz šílenství opakovat stále stejnou věc a čekat jiný výsledek.

Přístup nulového šíření už jsme zkoušeli, možná je na čase vyzkoušet přístup Irska, Velké Británie a dalších. Každý ztracený lidský život je tragédie, ale společnost musí fungovat. Pokud by se nákaza a počet mrtvých přehouply přes mez rozeznatelnou na základě prostého uvážení, lidé si začnou dávat pozor i sami, bez zákazů, příkazů a nařízení.

A ještě k úvodní větě a nadějím. Nejdřív nás měl spasit lockdown, pak solidární šití roušek, pak respirátory, pak očkování, tak uvidíme, s čím se ještě v panoptiku přijde, pokud to nebude změna přístupu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků