Hlavní obsah
Matěj Široký Foto: Právo

KOMENTÁŘ: Čínský boj s koronavirem a naše trápení – Matěj Široký

Koronavirus odhalil velmi dobře slabinu naší západní společnosti. Je velkým překvapením, že většina vyspělých zemí zůstává na chvostu v boji s nemocí. A přitom donedávna země Evropy a Severní Ameriky patřily k těm s nejlepší zdravotní péčí a měly by tak být na boj proti viru připraveny poměrně dobře.

Matěj Široký Foto: Právo
KOMENTÁŘ: Čínský boj s koronavirem a naše trápení – Matěj Široký

Špatný výsledek tedy zřejmě není způsoben jen materiálním a lidským potenciálem, ale i celkovým pohledem na společnost a zřejmě i naším filozofickým zázemím.

Prvním společným znakem všech států, které uspěly proti koronaviru, je smysl pro hranice a jejich ochranu. Pokud jste někdy jeli do Číny nebo Izraele, mohli jste být překvapeni důkladností kontrol i počtem personálu. Tyto schopnosti se dnes dají velmi rychle využít pro boj s koronavirem.

První nezbytnou podmínkou, jak dostat virus pod kontrolu, je omezit a přísně kontrolovat pohyb lidí mezi státy. Bez tohoto omezení není možné virus porazit. Zmiňme, že premianty boje s virem jsou Nový Zéland a Island, kde mají uzavírání hranic a kontrolu pohybu velmi ulehčenou.

Ale pojďme se zaměřit na to, jak Čína postupuje v potlačování koronaviru. Francouzský novinář Sébastien Le Belzic natočil velmi krátkou a výstižnou reportáž pro kanál Arte o tom, jak se žije v Pekingu „rok poté“.

Novinář žije v Číně již přes deset let se svojí čínskou manželkou. Reportáž velmi volně navazuje na jeho rok staré dílo, kdy ukazoval, jak se mu žilo v době prvního lockdownu. Dokument začíná reportáží z míst Pekingu, kde se po roce objevil virus u desítky lidí. Čínské vedení znovu postižená místa uzavřelo a velmi rychle nastolilo přísnou kontrolu pohybu lidí.

Tato situace je diametrálně odlišná od naší. Jen několik desítek pozitivních lidí v Číně sloužilo jako impuls k uzavření celé městské čtvrti. Pokud bychom aplikovali stejný postup v Evropě, museli bychom zavřít prakticky skoro každé větší město.

Hlavním trumfem v boji s koronavirem není pouze ohraničení a zavedení fyzických kontrol, ale především technologie. Každý obyvatel Pekingu vidí na svém smartphonu, kam má právo jít a jeho pohyb je neustále monitorován. To však nestačí. Pomocí QR kodů, které musí naskenovat prakticky všude – u vchodu do obchodního domu, do restaurace nebo taxíku – a následně ukázat obsluze, že je negativní.

Navíc na mnoha místech probíhají neustálé kontroly teplot obyvatel, aby člověk se zvýšenou teplotou byl doma odizolován. Pokud je člověk nemocný a jeho aplikace to zaznamená, prakticky se nemůže vůbec pohybovat a zůstává mu jediná možnost: být pouze doma.

Toto až orwelovské sledování by dnes v Evropě nebylo možné. I kdyby se v Evropě ošetřilo právní využití dat jen pro zdravotní účely, stejně bychom se nedokázali trasovat tak efektivně jako v Číně. Ne všichni Češi vlastní smartphone, a ne všichni si s ním vědí rady. U nás si aplikaci e-rouška nainstalovalo něco přes milion Čechů. Proto, aby aplikace byla skutečně účinná, muselo by si ji nainstalovat několikanásobně víc obyvatel.

Roboti, kteří obsluhují v luxusních pekingských restauracích, jsou už jen tečkou za surrealistickou procházkou čínským hlavním městem.

Dokument ještě ukazuje jinou strategii, co se týče očkování. Jednak lidé nevědí, jakou ze dvou čínských vakcín obdrželi, následně čínská vláda očkuje jako první řidiče taxíku anebo doručovatele nákupu a jídla do domu.

Kritériem není věk, ale profese podle toho, jak často je člověk v kontaktu s ostatními lidmi. Do konce února chce čínská vláda naočkovat 50 milionů lidí, z toho většinu hlavně v Pekingu. Pro úplnost dodejme, že situace v Pekingu bude trochu jiná než na čínském venkově, který nedisponuje všemi technickými vymoženostmi.

Čínský model ukazuje, že s koronavirem se nedá bojovat napůl. V podstatě existuje cesta velmi tvrdých opatření anebo velká uvědomělost a zodpovědnost jedinců. Ale společnost by jako celek zřejmě nefungovala cestou pouhých zákazů,  je potřeba doplnit spíše vhodná doporučení.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Bohužel česká cesta nejde ani jednou z těchto dvou cest, a proto v podstatě rok po začátku korony přešlapujeme na místě. A v jistém smyslu jsme stále na začátku.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků