KOMENTÁŘ: Cíle teroristů - Thomas Kulidakis

Probuzení ducha nesnášenlivosti, strachu a vzájemné podezřívavosti spoluobčanů. V širším hledisku usilují radikálové z takzvaného Islámského státu také o vyvolání střetu mnohem širších rozměrů. Chtějí přesvědčit jedny, že je druzí nenávidí, a naopak.

Jde o snahu vyvolat vzájemnou nenávist mezi hodnotami západní civilizace evropského střihu a muslimským světem. Vyhráno budou mít ve chvíli, kdy přesvědčí na křesťanství založené, přesto v podstatě sekulární společnosti, že je muslimové nenávidí, a proto mají nenávidět je. A naopak že muslimy nenávidí křesťané. Bez rozdílu, bez uvědomění, že všude jsou lidé dobří i zlí. Pokud by se jim to podařilo, nejednalo by se už o konflikt mezi několika desítkami tisíc radikálů Islámského státu, utlačujícího osoby na svém území bez rozdílu vyznání, a mezi vojenskými silami proti nim bojujícími.

Vzájemný konflikt více než půldruhé miliardy muslimů a dvou miliard křesťanů a na ně navázaných států by dosahoval apokalyptických rozměrů. Neměli bychom tedy dopustit, aby nás oprávněný strach a vztek, který logicky vzbuzuje brutální a opovrženíhodný skutek zabíjení nevinných, přivedl k bezděčnému napomáhaní teroristům v dosažení jejich cílů. Vědomi si této skutečnosti útoky odsoudili, k potrestání zločinců a také k rozvaze vyzvali nejen západní politici, ale také muslimské státy a islámští učenci.

Jak řekl Gaius Julius Caesar: „Darebáci nesmějí vědět, že z nich jde strach“. Pokud bychom přestali cestovat a scházet se, jak je pro nás běžné, teroristé by dosáhli svého cíle. Pokud bychom přestali uplatňovat základní politické svobody, včetně svobody projevu a vyznání, vyhráli by opět. Radikalismus všech směrů proměněný v politické násilí je skutečné nebezpečí, které dokáže vehnat do krvavých rozbrojů celé společnosti.