Článek
Česká legislativa je totiž podřízena Evropské unii a musí splnit desetiprocentní náhražku fosilních pohonných hmot obnovitelnými, a tak stipuluje 4,1 procenta biosložky do benzinu a 6 procent do nafty do roku 2020. Nové nařízení EU z roku 2009 sice umožňuje biopaliva vyráběná z obilí, kukuřice a řepky nahradit biologickým odpadem, jako je sláma, štěpka, použité jedlé oleje nebo genetickým pěstováním řas a podobně, ale takové možnosti jsou velmi omezené. Zákon a jeho zdůvodnění připravili Piráti velmi důkladně a věcně, škodlivost biopaliv je opravdu děsivá, ale museli vědět, že jejich návrh rozvoje užitečnějších technologií nic neřeší, protože deset procent je deset procent.
Obnovitelná paliva, jež by produkovala méně skleníkových plynů než spalování fosilních pohonných hmot, totiž neexistují. Už někdy v devadesátých letech se tímto problémem zabýval fyzik a chemik Paul. J. Crutzen, specialista na skleníkové plyny a jejich vliv na atmosféru (Nobelova cena, 1995) a proti rozhodnutí Evropské komise v roce 2007 ostře protestoval. Dostal odpověď, že co je v Unii schváleno, se nemění.
Od té doby se k němu přidalo mnoho vědců po celém světě, a dokonce znejistěly i strany zelených. Pěstování zemědělských plodin je náročné na umělá hnojiva vyráběná z ropy, má energetické náklady na zpracování, dopravu i mixáž, a tak v konečném výsledku škodí daleko více zejména kvůli emisím kysličníku dusného, jenž má 320krát mocnější skleníkový efekt než oxid dusíku. Podle studie Evropského institutu životního prostředí má „využití biopaliv v dopravě zhruba o 81 až 167 procent horší dopad na životní prostředí než využití klasických fosilních paliv”.
A to samozřejmě nejde jen o emise, dochází k poškození krajiny, úbytku vody a zdražování potravin především v chudých oblastech světa. Import biopaliv ničí pralesy v Indonésii i jinde. Dotace ničí i přirozené konkurenční prostředí. Pěstování plodin na spalování je zvěrstvo. Před několika lety vypukl skandál v Anglii, když se zjistilo, že přísné emisní limity vedly vedení jedné uhelné elektrárny k dovozu miliard tun kácených stromů z Kanady.
To ví i Evropská komise, která si už v roce 2010 nechala vypracovat vědeckou studii a odmítala ji dlouho publikovat. Jak prohlásil už před lety Crutzen, bylo by nejlépe nedělat nic a ušetřit miliardové dotace.
Aby se vlk nažral a neomylnost budovatelů obnovitelného světa byla zachována, počítá se nyní se sníženým podílem „první generace” obnovitelných paliv do roku 2030. Piráti unijní vizi budoucích pohonných hmot v návrhu zákona citují: „Je nezbytné podporovat výzkum a vývoj nových pokročilých biopaliv, která nekonkurují potravinářským plodinám, a podrobněji zkoumat vliv různých druhů plodin na přímé i nepřímé změny ve využívání půdy.”
Zní to moc hezky, ale žádná druhá generace bohužel neexistuje. Je zapotřebí jediné, zlikvidovat zemědělskou politiku Unie.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.