Článek
Ponechme stranou meritum případu, kterému se detailně věnují média a orgány činné v trestním řízení. Když už je ale řeč o detektivech, kteří jistě budou mít s rozpletením kauzy dost práce, nabídněme vlastní, možná ještě složitější detektivní pátrání — a to po principech hnutí ANO, které zmínil Babiš.
Začít bychom mohli tzv. etickým kodexem ANO, který hnutí zveřejnilo už v roce 2014. Jenže do cesty tomu, abychom si mohli na základě tohoto kodexu udělat představu o principech ANO, se staví skutečnost, že zmíněný kodex se zdá být stejně „tekutý“ jako samotné hnutí ANO, které je chvíli spíše pro pravicové voliče, pak spíše pro levicové voliče, a momentálně „pro všechny“.
V roce 2014 tak kodex stanovil, že v případě, že proti jeho členovi bude zahájeno trestní stíhání, je jeho povinností složit veřejnou funkci a z hnutí odejít. To by ovšem znamenalo, že po zahájení trestního stíhání proti své osobě v kauze Čapí hnízdo by musel z hnutí odejít sám jeho majitel a vůdce, takže v pozměněné verzi kodexu z roku 2017 mají odstoupit pouze členové, kteří musejí k soudu kvůli žalobě, která na ně byla podána „pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti a ve spojení s výkonem veřejné funkce.”
Je to formulace velmi pružná, de facto znamenající, že Babiš by nemusel odstoupit ani po podání žaloby v kauze Čapí hnízdo, protože ta, pokud jde o případné porušení zákona, se odehrála ještě před jeho nástupem do veřejné funkce.
Kodex obsahuje i další pozoruhodné formulace. Kupříkladu hned tu první: „Reprezentant (ANO) při svém jednání respektuje veřejný zájem a zdrží se jakéhokoliv jednání, které by vedlo k upřednostnění osobního prospěchu jeho nebo osob jemu blízkých.”
Zřejmě se i tato formulace týká aktivit před nástupem reprezentanta ANO do veřejné funkce, protože jinak bychom si těžko vysvětlovali Babišova slova, přednesená na půdě Sněmovny, že v kauze Čapí hnízdo lhal kvůli své rodině, aby ji chránil. Na lhaní veřejnosti ve prospěch blízkých se tedy evidentně zmíněná formulace v kodexu nevztahuje.
Nechme tedy raději etický kodex ANO být, a hledejme principy ANO jinde. Jistým návodem by mohlo být vyjádření Babiše ve Financial Times „ANO jsem já“. V takovém případě jsou principy ANO tím, co si myslí, že jsou, Babiš, což se ovšem, jak víme z jeho politiky, může den ode dne měnit. Pokud jde o Faltýnka, ten se tak nemusí bát trestu, pokud „já-Babiš-ANO“ neusoudí, že nějaké principy porušil.
I kdyby ale „já-Babiš-ANO“ usoudil, že k porušení principů došlo, nemusí být pro Faltýnka všem dnům v ANO konec. Vždyť sám Babiš reaguje na výzvy, aby odstoupil kvůli jednání, které by leckdo mohl vidět jako porušování mnoha různých principů (nejen tedy těžko dohledatelných principů ANO) nejčastěji slovy o kampaních a účelovkách. Svoje kritiky nedávno dokonce zpražil těmito památnými slovy: „Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují!”
Zdá se tedy, že pokud se bude Faltýnek principiálně držet tohoto mustru, bude takříkajíc v pohodě, i kdyby proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Laťka principů ANO je prostě nastavena jen tak vysoko, jak vysoko ji nastaví Babiš. A ten principy ANO jistě nebude hnát do nebezpečných výšek v případě dlouholetého nejbližšího spolupracovníka, který, kdyby případně v ANO měl opravdu skončit a být vláčen soudy, by mohl začít mluvit.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).