V západní Evropě nám brachiální násilí „popravami nevěřících“ připomínají zástupci jiných kultur, ale my sami ho odmítáme.

Uplynulý týden byla bulvární média (to jsou ta, která čtou lidi) plná zpráv o zadržení podezřelých z vraždy čerpadlářky v Nelahozevsi. Na fotografiích vidíme dva mladé muže, ničím se moc neodlišujících od statisíců dalších. Pachatelé zastřelili chudáka paní pokladní kvůli deseti tisícům korun, naprosto bez emocí.

Tady na horách mám jen malou část knihovny (ještě jsem vše nepřevezl) a spíše takový prázdninový žánr jako mívají lidé na chatě. Detektivky, povídky... Jedna z knih je bestseller Trumana Capota. Tento americký prozaik – asi znáte světoznámou (i zfilmovanou) Snídani u Tiffanyho – v roce 1965 vydal román, který se stal průkopníkem literatury faktu. Chladnokrevně.

Kniha pojednává o zločinu, který koncem padesátých let otřásl Spojenými státy, a došlo k němu v zapadlém koutu amerického středozápadu. V Kansasu. Dvojice mladých mužů (oba s kriminální minulostí, ale nijak závažnou) tu chladnokrevně povraždí čtyřčlennou farmářskou rodinu. Zisk ze zločinu (přestože šlo o bohatou rodinu) je naprosto jalový.

Kniha popisuje přípravy zločinu, oba pachatele. Jejich útěk a detektivní pátrání – zpočátku velmi neúspěšné. Ale jako vždy (i u nás), když je požadavek společnosti silný – policie dává do práce velkou energii a zločinci jsou dopadeni.

Jeden z nich, částečně indiánského původu, snad ani nebyl krutého nebo sadistického založení. Jeho život byl velmi těžký, napůl sirotek – matka alkoholička a prostitutka. Otec vandroval a lovil na severu. Životní neúspěchy. Zmar. Kriminál. Potulka.

Druhý byl zcela běžný typ. Úplná bezúhonná rodina. Rodiče farmáři. On opravář aut v přilehlém maloměstě. Žena a dítě, o které se staral-nestaral. Nasekal dluhy. Bezcitnost a trocha tuposti. Kriminál za falšování šeků. Ale jinak normální mladí muži, jakých jsou statisíce.

Tak čtete, přemýšlíte, jak je někdy tenká hranice – kdy si zničíte život (i jiným lidem). Že život není lehký. Někdy vám je některého z nich až líto. Smutek z celé věci.

No jo no, ale závěr knihy popisuje soud v okresním městě, kde v porotě pod vedením soudce Tatea zasedne šest farmářů, místní lékárník, ředitel mateřské školy, zaměstnanec letiště, studnař, hostinský a dva prodavači. Výsledkem jsou dva rozsudky smrti. Následně Nejvyšší soud státu Kansas určí, že k popravám dojde mezi půlnocí a druhou hodinou ranní, dne 14. dubna 1965. Kansaský guvernér Avery odmítne žádost o milost s odůvodněním, že „toto jeho rozhodnutí nejlépe odpovídá zájmům kansaského lidu“.

Středočeský případ je (podle novin) v mnoha směrech podobný. A asi by se o něm dala napsat i podobná kniha. Jen ten trest bude jiný.

V mládí jsem byl odpůrcem trestu smrti. Asi nejsilnějším emočním argumentem byl pro mne strhující Kieslowského „Krátký film o zabíjení“ – což byla polská série krátkých filmů „Dekalog“ na motivy biblického desatera. Krátký film o lásce atd.

Ale jak stárnu a pozoruji svět v jeho kráse i pomíjivosti. Krutosti i nahodilosti. Významu gest a symbolů... mám nějak pocit, že ten příběh v Kansasu měl konec, jaký mít měl.