Článek
Babiš by tak paradoxně mohl přispět k jisté renezanci české stranické politiky. Zejména sociálním demokratům a TOP 09 změny v jejich čele nepochybně prospějí.
ČSSD má ještě určitou šanci se s novými tvářemi v čele obrodit. První návrhy, které se z lůna strany ozývají, zatím sice bohužel ukazují, že spíše než sázka na neokoukané politiky, skutečně oddané sociáldemokratismu, je pravděpodobnější vzestup některých krajských politiků, kteří jsou už léta jedním ze zdrojů problémů strany, ale nepředbíhejme. Třeba ČSSD šanci na skutečnou sebereflexi, kterou jí zdrcující porážka z rukou Babiše paradoxně nabízí, nakonec využije.
Odchod Miroslava Kalouska může výrazně pomoci TOP 09, pokud strana vybere do čela kompetentní novou tvář. Kalousek je neobyčejně schopný politik, ale jeho obraz je ve většině společnosti dlouhodobě špatný. Nemá v kontextu tohoto textu smysl analyzovat proč, jisté je, že TOP 09 má u městských voličů mnohem vyšší potenciál, pokud bude stát v jejím čele někdo jiný.
Komunisté mají problém větší, protože nejhorší výsledek v jejich dějinách je spíše výsledkem celkového směřování strany než odporu jejich tradičních voličů ke konkrétním politikům. KSČM se v posledních dvou dekádách postupně posunula k nacionalistické politice, pepřené levicovou sociální agendou, což je dnes parketa, kterou mnohem agresivněji – a i pro mnohé tradiční voliče KSČM přitažlivěji – obsadily strany, jako je Okamurova Strana přímé demokracie nebo Babišovo ANO.
Jejich politika se v lecčems překrývá s tou komunistickou, jen bez nálepky „komunistická“. A roli silných vůdců Babiš nebo Okamura dokážou zahrát přesvědčivěji než kdokoliv, kdo by se dnes mohl vynořit jako nový vůdce KSČM.
Změny se možná dočkáme i v čele lidovců. V jejich případě samozřejmě hrozí i sešup zpět do vůdcovské náruče Jiřího Čunka, ale pokud by naopak lidovci v případě, že se pro změnu lídra rozhodnou, dali důvěru někomu dynamickému, jako je Marian Jurečka, mohli by si i oni možná v příštích volbách připsat několik procentních bodů navíc.
Babišův průvan v české politice na druhou stranu nedokáže zřejmě odfouknout současné vedení ODS, což je ve světle alternativy, reprezentované Václavem Klausem ml., možná dobře. Což o to, i ODS by pravděpodobně mohla dosáhnout na lepší výsledek, kdyby v jejím čele stál místo neslaného nemastného profesora někdo jako místopředseda Martin Kupka. Jenže v současnosti je Petr Fiala a jeho tým alespoň jakousi zárukou, že Klaus ml. zůstane až ve druhé linii a nedostane šanci přetvořit stranu v obdobu Okamurovy SPD.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Ať už personální změny v čele několika stran dopadnou nakonec jakkoliv, jisté je, že Babišovo vítězství nenechá v české stranické politice kámen na kameni. Je jen na jednotlivých stranách, jak tuto svého druhu šanci dokážou využít.