Zástupce Starostů a nezávislých se nedávno v televizním rozhovoru snažil z odpovědi na tuto otázku vykroutit tak, že STAN by s ANO do koalice mohlo jít, pokud by v čele nestál Babiš. Nebylo zcela jasné, zda má na mysli ANO bez Babiše v čele nebo vládu bez Babiše v čele. Měl-li ale na mysli první možnost, mohl si ušetřit čas: bez Babiše hnutí ANO nepřežije, takže takovou koalici by stejně nebylo s kým tvořit.

Příklad zmíněného politika ze STAN je vhodné uvést proto, že ilustruje, že jakákoliv koalice, jejímž členem je ANO, je koalicí skutečných stran na jedné straně a jedné osoby na straně druhé - Babiše. To on je ANO, lidé okolo něj v „hnutí“ jsou pouhý kompars.

Jenže spolupráce stranických politiků, kteří mají nějaké vnitřní demokratické struktury, s osobou, která sice předstírá, že je též demokraticky zvoleným stranickým předsedou, ale není ve skutečnosti vázána stranickými mechanismy, nemůže už z principu fungovat. Pro strany je nebezpečné jít do takového spolku už proto, že se nutně ve srovnání s hnutím jednoho muže - tedy de facto ve srovnání s Babišem -jeví jako těžkopádné.

Jejich předsedové se nemohou ráno vzbudit s tím, že to či ono bude úplně nová stranická politika či iniciativa, tak jak to dělá Babiš. Musejí si zásadní věci nechat odsouhlasit svými stranickými strukturami, což je v rychlosti rozhodování hendikepuje. I kdyby vláda byla stokrát úspěšná především jejich zásluhou, flexibilní Babiš jim hravě jejich zásluhy zcizí.

Výše popsaná nesymetričnost koalice skládající se ze stran a jednoho bohatého muže (jenž si hraje na to, že i on reprezentuje stranu či hnutí) by sama o sobě měla být důvodem, ať už po zkušenostech z posledních více než tří let, že žádná strana, která má jen trochu pudu sebezáchovy, do koalice s Babišem nechodí. K tomu nyní přistupují skandály, které se okolo Babiše nahromadily.

Strana, která by po volbách s Babišem vládla, by se dost „umazala“. To může být riskantní dokonce i pro uskupení, která nejsou známá velkými politickými skrupulemi, jako je třeba Strana přímé demokracie Tomia Okamury. Dokonce i komunisté, kteří získávají politické body tím, že se od roku 1989 neumazali (i kvůli svojí neúčasti v různých vládách) korupcí, by si u svých voličů mohli dost ublížit, pokud by s Babišem spolupracovali.

Je tudíž možné, že Babiš ve volbách uspěje, ale nebude mít s kým vládnout. Svým chováním se vyprofiloval nejen jako nesnesitelný partner, ale i jako člověk, kterému není blízká demokracie. Neměli bychom se divit, pokud po volbách bude vládnout pestrobarevná koalice stran, které budou spojovat především jejich obavy o českou demokracii. Tedy jakýsi vládní „anti-Babiš“ a možná i „anti-Zeman“.