Článek
Podle údajů statistiků v roce 2016 lidé cestovali do zahraničí na dovolenou často a rádi. Počet cest se čtyřmi a více přenocováními dosáhl sedmi miliónů. Letos to má být podle odhadů cestovních kanceláří ještě více. Jejich vlastníci hlásí rekordní čísla z předprodejů zájezdů. Největší zájem je o v očích klientů bezpečné destinace Středozemního moře. Řecko, Španělsko, Malorka, ba i Bulharsko a Egypt jsou už nyní hitem.
Češi tedy jezdí, a ne že ne. Je proto jaksi otázka, proč ministr Mládek s tak bohorovnou arogancí obhajoval svůj odpor proti nižším cenám volání v zahraničí. Že prý je takové cestování výsadou jen elitářských pěti procent lidí a zbytek sedí doma. A těm by snížení ceny volání a následně dat, které má od půlky letošního července platit, podle Mládka nepomohlo. Naopak by uškodilo zvýšením domácích cen.
Jedná se o naprosto lichý argument, protože o domácích cenách rozhoduje konkurence. Vzpomeňme jen na historii tarifů neomezeného volání. Jakmile ho zavedl jeden operátor, ostatní se mohli přetrhnout s nabídkami. I fixem si kreslili reklamy a lákali zákazníky. Navíc stranický šéf ministra obchodu jedná s operátory, aby zlevnili ceny za internet v mobilu. A pokud možno také služby.
Do nebe volající je také hloupý žert Mládkova novopečeného náměstka Lubomíra Bokštefla, podle nějž ti, kteří chtějí mít mobilní služby jako v Polsku, se do něj mají přestěhovat. Ministr pak dělal, že o ničem neví. Poté se vymlouval, že jeho podřízený danou větu napsal v nadsázce zde. Teprve po smršti na síti ho alespoň pokáral.
Nyní si činnost sveřepého hájení vysokých cen mobilních služeb porovnejme s chystaným předvolebním programem sociálních demokratů.
Do hry se má vrátit progresivní zdanění odstupňované podle výše příjmu. Takové opatření je tradiční zbraní, kterou používá řada stran a zemí k zajištění solidarity. Progresivní zdanění je také v řadě zemí OECD a obecně v zemích vyspělých. Horní sazba daně z příjmu se dokonce pohybuje i kolem padesáti procent – jako v Nizozemsku nebo Rakousku. Nebo čtyřiceti pěti, například v Německu nebo Austrálii.
Podobně nápad sektorové daně pro banky je v principu dobrý. Po řadě bankovních krizí, kdy byly chyby bank placeny z veřejných zdrojů, by mohly také bankovní ústavy přispět k blahobytu ze svých zisků více. Jen je otázkou, proč se zatím Česká republika nepřipojila k plánu jiných zemí Unie – včetně Francie, Španělska a Německa – zavést daň z finančních transakcí. Ta je rozhodně účinnější než zdanění na základě výše aktiv. A plošné zavedení je nejlepším nástrojem proti případnému úmyslu bank vyvádět aktiva nebo zisky.
Zkrátka a dobře, volební program má být chutným pokrmem, který voliče přiláká. Nikoliv eintopfem různých přísad a protichůdných tendencí. Sociální demokraté riskují, že v paměti voličů zbude zjednodušené tvrzení, že „se budou zvyšovat daně“ a „velkým, jako například operátorům, se jde na ruku“.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.