KOMENTÁŘ: CK Škola - Václav Klaus ml.

Na lyžáky se v zimě leckde míří do Zell am See, na Kaprun. Zájezdy jsou drahé, polovina či dvě třetiny třídy nejedou, ale tělocvikáři si dobře zalyžují, akce proběhne. Navíc snaha „neošidit“ dítě je čím dál silnější a řada rodin se nesmyslně omezuje jen proto, aby Miládka taky do Dublinu mohla jet, stejně jako Deniska odvedle.

Letní „poznávací“ akce jsou často z podobného soudku. Nemyslím, že jde o dobrý trend.

Lyžařské akce by měly být ve stylu Sněženky a machři někde v Podkrkonoší, co možná nejlevnější, aby byly pro všechny. Letní akce dtto, protože Česká republika je krásná, rozmanitá a na spoustu míst se v životě nepodíváte, když tam nepojedete se školou.

Třeba Rychlebské hory – za dva dny po hřebenu z Bílé vody až ke Kralickému Sněžníku nepotkáte živého člověka, jen pár dřevorubců hned za městečkem. Po pravé ruce máte Kladsko, kdysi převážně česky hovořící enklávu, po válce zcela popolštěnou. Nádherné hory, nikde žádný ekolog, obrovské borůvky … Opravdu musíte na trek do severní Itálie a kodrcat se 16 hodin tam a zpět busem?

Na kola Českým lesem – všude asfaltečky ještě po pohraničnících, nulový provoz, pramen Radbúzy – a před námi Chodsko.

Pelhřimovsko - Pacovsko - Mladovožicko – krásný kraj někdy zvaný Vnitřní pohraničí. Tvrze, hrady, zříceniny, rybníky.

Jenže poznávací a lehce vlastenecký význam červnových výletů klesá. Školy jsou částečně líné, ale ještě víc opatrné, a tak nakupují zájezd od cestovek od A do Z a zbavují se odpovědnosti. Učitelé jedou, ale dětem se věnují mladičtí zaměstnanci agentur.

Jenže tyhle akce by měly být o něčem jiném. Zaprvé vidět něco zajímavého, a přece jen skrytě vzdělávajícího, zadruhé užít si třídní kolektiv i s učitelem v trochu jiné roli než „před tabulí“. To pochopitelně neproběhne, když na akci půlka třídy není z důvodu ceny zájezdu. Asi jako se vám nepovede utužit rodinné vazby u večeře, když je tam jen půlka rodiny.

A na místě je spíš trochu toho nepohodlí než luxusu – spát ve stanu nebo v noclehárně, nést si báglík.

Sice už je to přes třicet let, ale přesto si dobře pamatuju, že mi bylo jako žákovi úplně jedno, kam se jede a jestli má chata či penzion nějakou tu hvězdu. Těšil jsem se na kamarády-spolužáky, že se nebudeme učit, že zkusíme jít večer do pokoje „k holkám“ – jestli se tedy nakonec odvážíme a odkud nás paní učitelka stejně s vyhrožováním po 5 minutách vyvede, čímž je zážitek úplný.

Ale byla to v sedmičce super škola v přírodě. Na Radhošti sice pěkně lilo a pár dětí onemocnělo (tehdy se to ale tak neprožívalo) a cestou domů vlakem jsem se líbal v tunelu před hlavním nádražím s Johankou R. Ani už nevím po těch 33 letech, proč až těsně před Prahou, když tam byly tunely už někde za Olomoucí. No nic.

Oni si to děti užijí i dnes. Tedy krom těch, co zůstanou ve škole ve spojené třídě a tam se dvě hodiny nudí, a pak jim suplující učitel pustí nějaký ten film.