Článek
„Jedním z dlouhodobých cílů při studování exoplanet je pozorování atmosfér planet zemského typu a tato současná studie je prvním krokem v tomto směru “, říká vedoucí týmu Frederic Pont z Geneva University Observatory ve Švýcarsku.
Exoplaneta (tedy ta, která obíhá kolem jiné hvězdy než je Slunce), u které byla odhalena atmosférická mlha, není jen tak nějakou planetou. Jedná se o již známou HD 189733b. Tuto exoplanetu již v nedávné době zkoumal kosmický dalekohled Spitzer, který na rozdíl od HST pracuje výlučně pomocí infračervených senzorů. Díky systematickému výzkumu máme o této exoplanetě dnes již poměrně dobré představy. Nedávno byla dokonce sestavena teplotní mapa její atmosféry.
Planetu nevídíme, jen její stopy
Tato planeta je tak bezkonkurenčně nejprozkoumanějším objektem tohoto typu mimo Sluneční soustavu. V silách HST pochopitelně není samotnou planetu spatřit. Kosmický dalekohled využil běžně používané přechodové metody. Jde o to, že planeta se občas dostane z našeho pohledu před hvězdu. Ve chvíli, kdy světlo z hvězdy přejde skrz okraj planety, zanechají plyny z atmosféry ve spektru nezaměnitelné stopy. Spektrum mateřské hvězdy známe celkem přesně a „to co je navíc“ pochází z exoplanety. Tím pak zjistíme, že planeta skutečně existuje a dají se z těchto výsledků vyvodit různé závěry.
Samotná exoplaneta spadá do kategorie takzvaných "horkých Jupiterů". Tyto planety tedy mají hmotnost srovnatelnou s naším Jupiterem a obíhají okolo své mateřské hvězdy velmi blízko. Vnější teplota exoplanety je asi 700°C. Pozorování z Hubblova kosmického dalekohledu naznačují, že okolo planety neobíhají žádné měsíce a také se okolo ní s největší pravděpodobností nevyskytuje žádný prstenec jako například u Saturnu v našem solárním systému.
Planeta má atmosféru
Astronomové očekávali, že naleznou stopy sodíku, draslíku a vody, ale nestalo se tak. To naznačuje výskyt atmosférické mlhy, která se nachází ve výšce asi 1 000 km. V naší Sluneční soustavě mají obdobnou mlhu například Venuše nebo Saturnův měsíc Titan. Podle vědců se mlha nejspíše skládá z malých částeček o velikosti méně jak tisícina milimetru. Tato mlha je zřejmě složena ze zrnek železa, křemičitanu a oxidu hlinitého (jeden jeho druh je na Zemi znám jako safír).
V rámci pozorování mateřské hvězdy se astronomové také zaměřili na skvrny v její atmosféře, které jsou odpovědné za změny jasnosti hvězdy. Jedná se o obdobu slunečních skvrn. V tomto případě ale zaujímají několik procent povrchu a jsou přibližně o 1 000°C chladnější než okolní atmosféra. Podle odhadů může být velikost největší ze skvrn až 80 000 km.