Nebudu předstírat, že to bylo kdovíjaké tajemství (viz například zde), podezřívavý článeček o Českém snu vyšel v Hospodářských novinách, Strategii i Marketing a Média). A mně osobně trvalo asi tři hodiny, abych zjistil nejen, že to je samozřejmě podvod, ale že za tou mystifikací stojí lidi, které osobně znám. Vyhrožoval jsem jim zveřejněním jejich záměru, ale nakonec jsem se nechal umluvit s tím, že bude švanda.

A byla.

Mladí dokumentaristé FILIP REMUNDA, vítěz ceny za nejlepší dokumentární film do 30 minut na loňském karlovarském festivalu, a VÍT KLUSÁK, oba dosud studenti FAMU, získali před dvěma lety miliónový grant - ověřit si to můžete zde, pokud si stáhnete dokument "Dotace udělené v r. 2001 (2.část)" - na dokumentární film "Hypermarket s lidskou tváří". V sobotu 31. května se dav slevychtivých Čechů přesvědčil o tom, že to byly dobře investované peníze.

Ačkoliv byla reklamní kampaň Českého snu mnoha lidem podezřelá (třeba mně), pracovala na ní celá řada známých českých reklamních profesionálů. Televizní spoty natáčel Dan Růžička, spoluautor oceněné zaváděcí reklamní kampaně Oscara, hudbu k děsivému reklamnímu hitu, který si můžete stáhnout na internetových stránkách Snu (doporučuji maximální opatrnost, nepouštějte v přítomnosti labilních osob) Hynek Schneider, bubeník MCH Bandu a autor mnoha reklamních songů. No a text...



        chce to jenom nelenošit,

        zaparkovat, vzít si košík

        nepromeškat velký den:

        "Přišel k nám váš ČESKÝ SEN."

... napsal Tomáš Hanák. To je ovšem jediný z tvůrců, který měl dost lidské slušnosti a nepřišel se na své dílo zkázy do Letňan podívat.

Dan Růžička si však ten pohled krásně užil. Do dvou set tisíc pražských domácností bylo rozdistribuován leták, který sliboval snové ceny.  

Tady si filmový publicista nemůže odpustit malou odbočku. Jak Remunda, tak Klusák jsou považováni za velké dokumentární talenty. Vít Klusák například film o svém otci - hudebníku Emilu Viklickém - zcela bez jeho účasti. Podle Klusáka se totiž Viklický o svého syna nikdy nestaral a komunikoval s ním pouze svými podpisy na složenkách s výživným. Když mladý dokumentarista svému otci nabídl, že ho pozná alespoň tím, že o něm natočí dokument, Viklický odmítl. Klusák se však nevzdal, otiskl v týdeníku Respekt inzerát s Viklického fotografií a textem "Hledáme dvojníka tohoto muže" (vážně!) a část dokumentu natočil s ochotným dvojníkem z Ostravy. K domu svého skutečného otce pak docházel v noci za doprovodu nejrůznějších odborníků, s nimiž před kamerou hodnotil Viklického odpadky (odborník na správnou výživu: "No vidím tady málo obalů od mléčných výrobků, váš otec asi nebude žít příliš zdravě..."), jeho vůz ("je to takový rodinný vůz, což je překvapivé s přihlédnutím k tomu, jaký má jeho majitel vztah k rodině") a nakonec s grafologem i zmíněné podpisy na složenkách.  Zmiňuji to proto, že je pak snadnější chápat, co vede mladého muže k touze vystřelit si ze stovek důchodců a pak ještě hrdě čelit jejich hněvu.

Uvidíte se v českých kinech!

Ale v sobotu 31. května v šest hodin ráno to pro tvůrce skutečně nevypadalo příliš optimisticky. Žádné stany, žádná lehátka. Napsal jsem si poznámku: "Možný titulek - Monstrózní reklamní kampaň přilákala tři Pražany a sedmdesát dokumentaristů..."

Dokumentaristů bylo na štěrkové pláni Výstaviště Letňany skutečně hodně (kdyby někdo z podvedených reagoval na nedostatek levného zboží teroristickým činem, zcela by zrušil katedru dokumentární tvorby na FAMU) a první zvědavci, kteří se pomalu trousili k pódiu, z něhož zněla neustále dokola hymna hypermarketu Český sen, byli natáčeni ze všech stran minimálně pěti kamerami tří různých digitálních formátů. Když jsem přistoupil s typicky tupou novinářskou otázkou ("Co si jdete koupit?") k jedné příchozí dámě, odpověděla: "Co pořád máte? Na to se mě ptal už tamten, tuten a tendleten."

Člověku jich bylo až líto.

ČESKÝ SEN, 7:00

Ale vypadalo to krásně. Pláň, pódium a za ním - na konci zelené louky - se v ranním oparu a zvířeném prachu chvěl obchodní dům Český sen.

... na druhý pohled sice muselo být každému jasné, že to je jenom konstrukce potažená plátnem (sluníčko z druhé strany prosvítalo). Nicméně ten druhý pohled zjevně jen málokdo věnoval. Rád bych tu prohlásil, že jakkoli běžné famácké akce trpí jistou podorganizovaností, v Letňanech vše běželo dokonale hladce (produkčním byl Filip Čermák). Jen lidí bylo zkraje málo...

Dodnes nepochopím, kde se všichni vzali. Ještě ve tři čtvrtě na deset jsem volal kamarádovi, ať nejezdí. V 10.05 to už vypadalo takhle (klikněte na obrázek a uvidíte velmi velkou fotografii, která zachycuje podle mého odhadu méně než polovinu davu, který se na Český sen valil - druhá část šla po cestě vlevo od fotoaparátu).

Párky, banány a digitální foťáky byly na dosah.

Katarze

V šest hodin ráno jsem říkal Vítu Klusákovi, že bude vlastně velmi špatné, pokud se jejich mystifikace povede. Bude to důkaz nejen o vlivu reklamy, ale i vlivu špatné a špatně cílené reklamy - ačkoliv totiž dokumentaristé svou reklamní kampaň připravovali i na základě moderních způsobů výzkumu veřejného mínění (focus groups), stejně by si ji do referencí u reklamní agentury dát nemohli. Ačkoliv nesouhlasím s těmi třemi stovkami účastníků, které uvádí agentury, rozhodně se na škváře před loukou s Českým snem nesešlo víc než tisícovka lidí. Mnohým sice u vchodu někdo prozradil, že jde o podvod, takže se otočili a odešli.

*Dokumentaristé Filip Remunda (v obleku vlevo) a Vít Klusák (s červenou kravatou) vysvětlují spoluobčanům, proč pro ně nemají připravené kilo vepřové kýty za 50 korun.*

 

Ale i pohled na tu tisícovku nejtupějších, klopýtajících po zelené trávě k duhovému snu na obzoru, byl depresívní a dojemný zároveň. Nejsem si úplně jistý tím, co Klusák s Remundou chtěli touto mystifikací ukázat. Že Češi věří reklamě stejně jako všichni lidi v Západním světě? To víme. Že to většina z nich vzala s humorem a zuřilo jen pár nejzklamanějších?

To bylo přece milé překvapení.

Nebo že naše sny prostě mají podobu levných banánů a digitálního foťáku za 1690 korun? Nejsem fouňa a jsem spokojený s tím, že lidé mají alespoň nějaké. A že jsou kvůli nim ochotni stát hodiny na žhavém slunci a klopýtat přes rozkvetlou louku mi připadá úplně v pořádku.