Stovky vědců strávily celý život tím, že se pokoušely vysvětlit záhadu této knihy, jejích ručně psaných elegantních stránek, ilustrací podivuhodných rostlin a kreseb odhalených žen. Knize se dokonce přikládaly magické vlastnosti.

Dílo, na němž zahlodal zub času, opouští jen zřídka trezor Beineckeovy knihovny Yaleovy univerzity ve Spojených státech. Avšak malé vydavatelství na severu Španělska po deseti letech úsilí nakonec získalo povolení pořídit kopie tohoto rukopisu.

„Dotýkat se Voynichova rukopisu je něco úžasného,“ říká Juan José García, ředitel nakladatelství sídlícího v posledním patře muzea knihy, jen co by kamenem dohodil od slavné gotické katedrály v Burgosu na severu Španělska.

„Je to kniha obklopená takovou záhadnou aurou, že když ji vidím poprvé, mohu jen těžko popsat své pocity,“ svěřuje se García.

Použitý jazyk nedokázali rozluštit ani ti nejlepší kryptologové

Použitý jazyk nedokázali rozluštit ani ti nejlepší kryptologové.

FOTO: Profimedia.cz

Jeho nakladatelství Siloe se specializuje na publikaci faksimilií starých rukopisů. Práva na reprodukci Voynichova rukopisu zakoupilo za částku, která nebyla zveřejněna. Hodlá vydat 898 výtisků. Faksimilia Voynichova rukopisu budou tak věrná, že zachytí i všechny skvrny, díry a natržení v rukopisu.

Nakladatelství Siloe chce prodávat každou reprodukci za 7000 až 8000 eur (189 000 až 216 000 Kč) a ujišťuje, že si již téměř 300 zájemců po jednom výtisku rezervovalo.

Raymond Clemens z Beineckeovy knihovny při Yaleově univerzitě se rozhodl postoupit práva na reprodukci díla z toho důvodu, že o ně má zájem vysoký počet lidí. „Kdybychom nechávali do rukopisu nahlédnout příliš často, zničilo by ho to,“ zdůrazňuje.

Reprodukce umožňují knihovnám a muzeím, aby měly kopie rukopisu. „Také my budeme používat faksimile, abychom mohli dílo ukazovat mimo knihovnu, studentům či dalším zájemcům,“ říká Clemens.

Kryptologové si vylámali zuby

Rukopis je opředen záhadami. Kniha je pojmenována po antikváři Wilfridu Voynichovi, který rukopis získal kolem roku 1912 v Itálii. Dlouho bylo dílo přisuzováno františkánskému mnichu ze 13. století, Angličanu Rogeru Baconovi, kterého jeho zájem o alchymii a magii přivedl do vězení. Avšak tato teorie byla zavržena v roce 2009, když byl rukopis podroben radiokarbonové metodě datování, podle níž byl vyroben mezi lety 1404 a 1438.

Podle jiných teorií údajně může jít o dílo renesančního génia Leonarda da Vinci, o práci neznámého autora, který používal kódovaný jazyk, aby unikl pozornosti inkvizice, či dokonce mimozemšťana, který ho zanechal na Zemi jako dárek, ale také o dokonalý podvrh.

Obsah rukopisu zůstává velkou záhadou. Rostliny, které v něm jsou vymalovány, nebyly nikdy identifikovány. Ani astronomické kresby nebo ilustrace žen nikdy nevydaly svá tajemství. Mezi těmi, kdo se marně pokoušeli rukopis rozluštit, je i americký kryptolog William Friedman, který úspěšně dešifroval kód používaný japonskou armádou za druhé světové války.

Na web knihovny chodí kvůli rukopisu

Beineckeova knihovna dostává měsíčně tisíce dopisů od lidí, kteří si myslí, že tajemství rozluštili, říká René Zandbergen, expert na rukopis. „A 90 procent těch, kdo navštíví internetové stránky knihovny, tak činí kvůli Voynichovu rukopisu,“ dodává.

Nakladatelství Siloe počítá, že rukopis o 200 stranách vydá do roka a půl. Papír z hmoty, kterou společnost vynalezla, je speciálně zpracován tak, aby se podobal původnímu teletinovému pergamenu. Nedokonalosti vzniknou díky zvláštním procedurám, o nichž se Juan José García nechce šířit.