Článek
„Pokusil jsem se prohrabat, ale zjistil jsem jen, jak nešťastně jsem uvízl. Umrzl bych dřív, než bych odtud cokoli dostal,“ řekl deníku Anchorage Daily News Vial.
Nejenže měl na sobě jen džíny, tenisky a lehkou bundu, ale ještě ztratil mobilní signál, takže mu nezbývalo, než sedět a čekat, dokud ho kolegové z práce nezačnou hledat. Zalezl si do spacákové vložky z flísu, kolem nohou si omotal ručníky a sem tam nastartoval motor, aby si zatopil. Prohledal také auto, aby našel něco k jídlu, objevil však jen tři plechovky zmrzlého piva.
„Odřezal jsem víčka a vydlabával pivo nožem,“ řekl Vial, podle kterého ovšem hlad nebyl tak děsivý jako mráz.
„Byl jsem na sebe skutečně naštvaný. Vůbec jsem se neměl v těch končinách ocitnout sám a nepřipravený. Přitom jsem věděl, že se něco takového může stát,“ dodal.
Snažil se spát, ale bál se, že už by se nemusel probudit. Strach ho přepadal i ve chvíli, kdy myslel na manželku a dceru, napadlo ho totiž, že by se s nimi už nemusel nikdy setkat. Jak sám uvedl, začaly ho přepadat dokonce i halucinace.
Záchranná akce začala hned v úterý
Když se Vial druhý den neobjevil v práci, kolegové po něm začali pátrat, a když nedorazil ani následující den, upozornili policii. Do akce byli povoláni také záchranáři, kteří po Vialovi pátrali na zemi i z helikoptér ve vzduchu.
„Pokaždé, když dostaneme hlášení o podobné situaci, je to jako hledat jehlu v kupce sena,“ Jim West, kapitán hasičského oddělení v Nome.
Vial měl ovšem štěstí, záchranáři ho našli už ve čtvrtek brzy odpoledne, asi 65 kilometrů od města Nome. Ačkoli za ty tři dny zhubl o sedm kilogramů a ještě v pátek měl v nohách pocit, jakoby ho někdo zmlátil, žádné známky omrzlin na těle neměl.