Hlavní obsah

Po zimě možná definitivně zavřu, tvrdí prodejce uhlí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Praha

Dříve měla každá pražská městská část alespoň jeden uhelný sklad, dnes dokáže prodejce uhlí Zdeněk Janda všechny své konkurenty vyjmenovat. V metropoli je jich totiž do pěti. Také šestašedesátiletý Janda letos poprvé uvažuje o tom, že po zimě svoji provozovnu v Braníku definitivně zavře. Kromě únavy ho k těmto myšlenkám vede podoba ekonomické návratnosti jeho podnikání.

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Dlouholetý prodejce uhlí Zdeněk Janda ve své provozovně v Praze-Braníku

Článek

Zatímco před dvaceti lety měla jeho firma roční obrat 30 nebo 40 miliónů korun, letos zatím nedosáhl ani na tři milióny. „Něco ještě možná utržím, ale celkem to bude kolem tří, tří a půl miliónu korun za rok maximálně,” říká Janda uprostřed svého skladu, jehož část již před několika lety pronajal prodejci stavebnin.

Pokles zájmu o uhlí je podle něj dán přirozeným vývojem, kdy ho lidé nahradili pohodlnějšími způsoby, například plynem nebo tepelnými čerpadly. Uhlí už dnes využívá jen malé procento Pražanů, prakticky výlučně v okrajových částech města, podotkl.

Z padesátky zaměstnanců se stal jeden skladník

„Když jsem sem v roce 1990 přišel, tak tady jezdilo 17 posádek nákladních aut, v nichž byli vždy tři lidé – šofér a dva pomocníci. A ti denně dělali tři až pět fůr uhlí,” vzpomíná Janda na dobu, kdy zaměstnával kolem 50 lidí.

Kromě posádek aut tvořili tehdy firmu mimo jiné dvě zaměstnankyně, které měly na starosti administrativu, jeden vedoucí skladu a jeden takzvaný šafář, který uhlí složené ve skladu ošetřoval a rovnal.

Dnes má Janda jednoho skladníka a s rozvozem mu příležitostně pomáhá kamarád. „Obrat z uhlí už není takový, aby to uživilo. Kdybych tady nebyl na svém pozemku, nedělal si sám 90 procent přidružených prací a na všechno si najímal lidi, tak by to bylo k ničemu už dávno,” poznamenal.

Noví klienti nechodí

Většinu jeho klientely tvoří starší lidé, kteří od něj berou uhlí pravidelně řadu let. „Nikdo nový nepřijde. Maximálně když zdědí baráček po babičce, po dědečkovi. Mladá rodina se nastěhuje, mají tam kamna, přemýšlí a chodí se ptát, jak se v tom topí, než si pořídí ústřední topení,” řekl Janda.

Když sem přijde deset nebo dvacet lidí pro uhlí na Mikuláše, tak jim řeknu, ať si v klidu něco naberou. A oni se diví, že za to málo ani nic nechci
Zdeněk Janda

Zatímco dřív měl ve skladu kolem 5000 tun koksu, nyní udržuje zásobu zhruba 25tunovou. Prodejna navíc není otevřena po celý rok, od konce dubna do poloviny srpna je nutná telefonická domluva.

Vzpomněl si i na jednu zvláštní skupinu návštěvníků – jde o rodiče, kteří shání na začátku prosince uhlí pro pozlobení svých dětí. „Když sem přijde deset nebo dvacet lidí pro uhlí na Mikuláše, tak jim řeknu, ať si v klidu něco naberou. A oni se diví, že za to málo ani nic nechci,” dodal s úsměvem Janda.

Reklama

Související články

Podnikání je u nás stále komplikované

Zájemci, kteří plánují založení vlastního podniku, by si měli na začátku položit některé klíčové otázky: Jakou formu podnikání zvolit? Jaké panuje...

Výběr článků

Načítám