Článek
Field
Dnes začínáme japonskou hrou, poněvadž čas od času to není vesmírná střílečka, ale docela originální a zábavná hra, u níž vydržíte déle než jen pár minut. Tentokráte má název Field a jedná se o izometricky viděnou mlátičku ala Diablo.
Jako skalní hráči se určitě nezaleknete podivných znaků v úvodním dialogovém okně, stisknete OK a dáte se do hraní. Také vás určitě nepřekvapí, že kromě kurzorových kláves se ke hraní ještě používá Y(Z) pro útok a X pro krytí.
A o co zde vůbec jde? Pobíháte s malým střapatým klučinou mezi horami a lesy a život vám znepříjemňují hordy kostlivců, které ovšem briskně svým mečem pošlete tam, odkud přišli.
Celé to není bůhvíjak originální nebo objevné a můžete mít dokonce zprvu potíže s ovládáním a orientací v prostoru, ale po chvilce si zvyknete a užijete si s hrou Field pár pěkných chvil pohodové zábavy.
Donkey Bonkey
Za tu dobu, co už píši o freewarových hrách, mi pod rukama prošlo tak kolem tří set titulů, ale pořád se nepřestanu divit tomu, co se honí v hlavách jejich tvůrců. A přesně to je případ hry, o níž teď mám povědět pár slov - jak z obyčejné a absolutně nezáživné akčně-logické hry udělat něco, co málokoho nechá chladným, ať už pozitivní nebo negativním slova smyslu.
Představte si čtverec, jehož část spodní hrany zaujímá propadlo vedoucí do drtičky. Dále pak po jeho obvodu naleznete záchytné body reprezentované bublinami. A nyní k cílu hry: na čtverec jeden po druhém vbíhají různobarevní oslíci, přičemž je mezerníkem zachytáváte do bublin a opětovně stejným způsobem vypouštíte zpět tak, abyste vytvořili stejnobarevnou trojici, protože když se dostane na již zmiňované propadliště, jsou nebozí oslíci sešrotováni, což je doprovázeno skutečně efektním stříkáním krve do všech stran. Ve vyšších úrovních přibývá bublin a s tím i nutnost se mezi nimi přepínat pomocí klávesy Tab.
Když si uvědomím, že oslové zde mohli být nahrazeni různobarevnými kuličkami, pak bychom před sebou měli průměrnou logickou hru s pokulhávající grafikou. Stačí však drobná změna a hned je celá hra mnohem zábavnější.
GLtris
Když už tak vzpomínám na všechny hry, o nichž jsem kdy psal, existují dvě, jichž se snad ani nemůžu dopočítat - Arkanoid a Tetris. Dnes bude řeč o druhé z nich, tentokráte s přídomkem 3D.
Stejně jako já vás zklamu hned první větou, nesplnil GLtris má očekávání už při prvním pohledu - nejedná se totiž o 3D variantu, ale o pseudo 3D, kdy pořád skládáte kostičky do jedné řady, kterou si sice můžete libovolně natáčet a pozorovat z různých úhlů, chtěného procvičení prostorové představivosti se ale nedočkáte.
Takže před sebou máme další z mnoha klonů Tetrisu, na němž nelze krom výše zmíněného najít nic výjimečného, ale také nic extra špatného. Volba je tudíž pouze na vás.
Nejasnosti ohledně stahování, instalace nebo hraní her? Čtěte tento článek.
