První hladké přistání na Měsíci. Před 55 lety to dokázala sovětská sonda Luna 9

Sondu Luna 9 (vážila 1580 kilogramů, z toho přistávací modul 99 kg) vynesla do vesmíru z kosmodromu Bajkonur nosná raketa Molnija-M. Na Měsíci přistála v tzv. Oceánu bouří.

Po přistání Luny 9 se hermeticky uzavřený kontejner připomínající kouli otevřel, aby mohl pořídit první snímky měsíčního povrchu. Vedle panoramatických snímků okolí poskytla Luna vědcům informaci, že povrch Měsíce se pod technikou neproboří a je tedy pevný.

Luna 9 byla součástí sovětského vesmírného programu nesoucího název Luna, v rámci kterého byla v letech 1959 až 1976 do vesmíru vyslána série nepilotovaných výzkumných sond s cílem dosáhnout a prozkoumat Měsíc. Program si během let připsal na své konto hned několik prvenství.

Mezi ně patřil let sondy Luna 2 v září 1959, která se stala prvním lidským výtvorem, který dosáhl povrchu Měsíce. Luna 16 zase jako první zpět na Zemi dopravila vzorky z Měsíce.

Po „devítce” zaznamenala úspěch i Luna 10 vypuštěná v březnu 1966, která se stala první umělou družicí Měsíce. Luna 17 dopravila v listopadu 1970 na Měsíc Lunochod 1, který se stal historicky prvním vozidlem, které se lidem podařilo umístit na některém vesmírném tělese.

Přes úspěch programu Luna se ale sovětským vědcům nepodařilo dovést k úspěšnému konci projekt pilotovaného letu k Měsíci, kde slavili úspěch Američané. Těm se podařilo měkké přistání na Měsíci v červnu 1966 a v roce 1969 se Neil Armstrong jako první člověk po měsíčním povrchu již procházel.

V roce 1977 se sice mělo do kosmu vydat třetí sovětské lunární vozítko, krátce předtím ale byl celý program Luna zrušen jako nákladný. Už v prosinci 1972 přitom skončil americký pilotovaný měsíční program.

Další sonda tak dosedla na Měsíc až v prosinci 2013, kdy na něm bezpečně přistál čínský modul Čchang-e 3 s lunárním robotickým vozítkem Nefritový králík.