Hlavní obsah
Junkers JU 52. Foto: archiv autora

Obří hřeben před 75 lety pocuchal německý junkers

Řev trojice leteckých motorů stroje Junkers 52 a následná dunivá rána probudila 23. února 1945 krátce před čtvrtou hodinou ráno mnohé obyvatele hřebenových bud v okolí Sněžky. Počtem 23 mrtvých nejtragičtější letecké neštěstí v historii Krkonoš není doposud zcela objasněno.

Junkers JU 52. Foto: archiv autora
Obří hřeben před 75 lety pocuchal německý junkers

Důvod, proč pilot luftwaffe Emil Hannemann stočil za asistence kolegy Alberta Linka knipl transportního letadla za sněhové bouře směrem k Obřímu hřebeni na úbočí Sněžky, zůstane patrně neobjasněn. Svědci zemřeli a doklady dávno prošly důkladnou analýzou.

„Událost je obestřena rouškou tajemství. Těžko někdo zjistí, co se tenkrát stalo. Černá skříňka tehdy nebyla. Jde o atraktivitu, o kterou se návštěvníci Malé Úpy nejvíce zajímají,“ přibližuje maloúpský starosta Karel Engliš (nezávislý).

Stroj z dílny zatvrzelého pacifisty Huga Junkerse odstartoval 23. února okolo třetí hodiny ráno ze Sověty obležené pevnosti Breslau, dnes Vratislav. Vezl vojáky z polního lazaretu původně snad do nemocnic v Drážďanech, které týden předtím vybombardovali spojenci, nebo v braniborském Jüterbogu, padesát kilometrů od Berlína.

Pravděpodobnější se jeví některými zdroji udávaný cíl v Mladé Boleslavi nebo Hradci Králové, kde situaci ještě drželo pevně v rukou skoro miliónové uskupení Mitte maršála Ferdinanda Schörnera. Cíli na území protektorátu Böhmen und Mähren nahrává i přelet nad Krkonoši, kde letadlo narazilo do Obřího hřebene.

Většina z 28 mužů z roztříštěného junkersu zahynula včetně obou pilotů na místě nebo krátce po havárii v mrazivých sněhových závějích. Pud sebezáchovy přiměl pětici vojáků oblečených vesměs do nemocničních pyžam za vichru o rychlosti okolo jednoho sta kilometrů k traversu v hlubokém sněhu z jednoho z nejodlehlejších míst v Krkonoších na Růžohorky, vzdálených od havarovaného letadla čtyři kilometry. Jeden z trosečníků, kteří okolo osmé ráno dorazili do bezpečí, zemřel.

Zachránci nemohli brzy ráno ve vánici místo tragédie dlouho najít. Dorazili, když už byli všichni Němci mrtví. „Vojáky jsme nakládali na rohačky, balili do padáků a sváželi dolů na hřbitov v Malé Úpě. Pilot měl boty vyhřívané baterií se zásuvkami v podrážkách,“ vzpomněl kdysi člen jedné záchranné čety.

Trosky letadla ležely rozeseté po úbočí Obřího hřebene 53 let. Budíky přístrojů z palubní desky zmizely jako první. Motory BMW se turistům do batohů nevešly. Kusy vlnitého plechu z trupu údajně horalům posloužily k výrobě ruční bubnové pračky. Zbytky JU 52 posbírali v roce 1998 dobrovolníci a dopravili vrtulníkem do Malé Úpy, kde v místním infocentru a při hřbitovní zdi vznikla připomínka neštěstí. „Expozici o letecké tragédii chceme vyčlenit jednu celou místnost,“ plánuje Engliš.

Junkers 52 není jediný, jehož poslední let skončil v Krkonoších. Civilní letadlo německé Lufthansy narazilo v roce 1939 cestou z Vídně do Vratislavi do úbočí Studniční hory. Tříčlenná posádka náraz nepřežila. Trojice vojáků zahynula o dva roky později při letecké havárii v Modrém dole. Dvojice pilotů se zabila v roce 1978 po nárazu ruské stíhačky do vrcholu Luční hory a tři lidé zaplatili v roce 1997 životem za pád vrtulníku na Kozích hřbetech.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků