Hlavní obsah

Pražané o výročí sametu: Svoboda a nové možnosti, ale i méně času na přátele

Konec komunistického režimu v Československu odstartoval před 30 lety pochod studentů na Národní třídu v Praze. Násilný zásah policie následně vyvolal vlnu masových demonstrací a protestů. Jak tehdy prožívali revoluční dny, jak hodnotí 30 let svobody či zda by našli na době před revolucí něco pozitivního, jsme se dotazovali lidí přímo v Praze.

Pražané o výročí sametu: Svoboda a nové možnosti, ale i méně času na přátele

„Byla jsem studentem základní školy, asi v sedmé třídě, ozdobila jsem se trikolorou, ani jsme pořádně nevěděli, co to znamená, ale tak nějak z toho dětského úhlu jsme to vnímali,“ uvedla žena, která sametovou revoluci bere jako pozitivní změnu, která přinesla svobodu, nové možnosti práce, studií i cestování.

Na otázku, zda bylo něco lepší před revolucí než dnes, srovnává způsob, jakým děti trávily a tráví volný čas. „My jsme byli pořád venku, více v partě. Dnes jsou děti zavřené po jednom doma u počítačů. V tom bych viděla ten rozdíl,“ říká. „Ale to asi není obdobím komunismu, spíše vývojem celé situace,“ myslí si.

„V tu dobu jsem se samozřejmě účastnil těchto věcí, byla to taková fajn doba,“ přiblížil svou zkušenost další dotázaný, který na porevoluční době oceňuje hlavně možnost cestovat a nový náhled na svět.

I na době před revolucí ale našel pozitiva: „Bylo více volna a bylo více času na přátelství. Dneska se člověk musí otáčet, aby vydělal peníze a mohl se někam podívat. Doba je hektická.“

Na nic kladného z tehdejší doby si naopak nevzpomíná dotázaný, jehož revoluce zastihla během vojenské služby. Na 17. listopad 1989 si pamatuje dobře. „Já jsem tehdy přijel z vojny přímo domů, takže si dobře vzpomínám, jak to vypadalo. Pak jsem 19. listopadu v neděli cestoval zpátky do Bratislavy a vezl jsem s sebou letáky,“ zmínil.

Nabyté svobody si cení. „V podstatě mě dneska nikdo neomezuje v tom, co chci dělat. Což je ovšem pro většinu lidí asi nepohodlné, protože ať chcete, nebo nechcete, mnozí raději slyší pokyny, než aby si tvořili vlastní život. Takže já si mohu tvořit vlastní život, jak chci,“ odpověděl na otázku, co pro něj znamená svoboda.

Na výročí plánuje dorazit s rodinou do Prahy: „Budeme tady slavit v Praze na společných akcích, protože se chystá happening na Letné, pokud se nepletu, a chci ukázat nejmladší dceři nějakou část Prahy, kde se to odehrávalo.“

Dotaz na datum 17. listopadu 1989 naopak zaskočil 17letou dívku, která se ve spojení s tímto datem nic nevybavilo. „Mě toto moc nezajímalo,“ odpověděla na otázku, zda to probírali ve škole.

„Ve škole o tom moc nemluví, dějepis končí 2. světovou válkou a pak už se o tom moc nemluví, spíše od rodičů, a protože mě to zajímá,“ vysvětlil 21letý mladík, odkud získal povědomí o dění před 30 lety.

„Lidé říkají, že tehdy všichni měli práci a tak, ale svým způsobem nevím, myslím si, že se dnes máme líp,“ dodal. Vzpomínkových akcí se chce zúčastnit: “Chtěl bych se alespoň podívat, ani nevím jaký je program, ještě jsem si to nezjišťoval. Chtěl bych asi někde být, nechci to úplně prospat.”

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků