Hlavní obsah
Ilustrační snímek Foto: Profimedia.cz

Odkládání peněz má smysl i po malých částkách

Poslední den v říjnu byl již tradičně světovým dnem spoření. Připomíná se od roku 1924, kdy byl vyhlášen na 1. kongresu spořitelů v Miláně. Aktuální situace a nejistoty vedou k odkládání utrácení a k větší tvorbě úspor, než tomu bylo v minulých letech, říká Martin Vašek z ČSOB.

Ilustrační snímek Foto: Profimedia.cz
Odkládání peněz má smysl i po malých částkách

Lidé by podle Vaška měli hlavně myslet na nenadálé situace a vytvářet si pro ně finanční polštář, i když mohou spořit třeba jen po menších částkách.

Spoří si Češi dostatečně, ať již kvůli rezervě na různé krize a nečekané události, nebo také na penzi?

Češi se v oblasti spoření pohybují na průměru EU, třeba proti USA si ale vedeme velice dobře. Aktuální situace a nejistota vedou k odložení utrácení a k větší tvorbě úspor, než tomu bylo v minulých letech. V kurzu jsou penzijní a stavební spoření, ale také investice do podílových fondů.

Ve třetím pilíři si spoří na penzi téměř 4,5 milionu lidí. V průměru mají naspořeno 114 tisíc korun při průměrné měsíční úložce účastníka pod úrovní 800 korun. Příjemnou výhodou je příspěvek od zaměstnavatele. Tento zaměstnanecký benefit zažívá v posledních letech velký rozmach a nyní jej využívá zhruba čtvrtina všech klientů.

Častý argument je, že lidem na spoření nic nezbývá, nebo jen málo. Má spoření i nízkých částek vůbec smysl?

Jakékoliv odkládání peněz dává smysl, a to i v malých částkách, neboť pravidelné spoření je o disciplíně a klíčové je začít. Primárně je důležité myslet na nenadálé situace a vytvořit si pro ně finanční polštář. Následně je pak nutno zvolit střednědobé až dlouhodobé cíle, ke kterým je ale vhodné si doplnit představu, co hezkého si v budoucnu splním, tj. abych věděl, proč to dělám.

Pokud nám nic navíc nezbývá, je dobré se zamyslet nad tím, zda jsme schopni podstoupit určitou změnu. Jedna z cest je ihned po výplatě dát stranou část příjmů ve výši 5 až 10 procent, ideálně je poslat do spořícího produktu mimo náš okamžitý dosah, aby se tyto peníze nedaly hned utratit, a následně vyjít se zbytkem do další výplaty.

Druhá možnost je odpustit si pravidelně některé zbytné výdaje, například obětovat značkovou ranní kávu nebo jídlo z restaurace. Pokud tyto náklady omezíme, dostáváme se na tisícové částky měsíčně a to už stojí za to. A pro ty, pro které není ani jedna z cest schůdná, doporučuji využít některou ze služeb na trhu, která za vás bude spořit a jednoduše odkládat pár korun třeba z plateb kartou stranou.

Lze se ale divit lidem, že málo spoří, když třeba úročení spořicích účtů je tak mizivé?

Současná krize má mnohá specifika. Jedno z nich je to, že prakticky po celém světě roste objem úspor i za situace, kdy úrokové sazby jsou díky podpoře centrálních bank na velice nízkých úrovních.

Lidé jsou často doma a tím, jak jsou omezovány volnočasové aktivity včetně cestování, se jim hromadí hotovost na účtech, většinou běžných. To je však trochu jiná kategorie než spoření. Fakticky jsou takto peníze vydány na pospas inflačnímu znehodnocení, a proto je vhodné přemýšlet, jak nechat tyto prostředky pracovat v dlouhodobých spořicích či právě investičních produktech, kde mají potenciál na zajímavé zhodnocení.

Starší i střední generace jsou obecně k investicím dost zdrženlivé. Proč tomu tak je?

Jsem přesvědčen, že současná zdrženlivost některých klientů je důsledkem neblahých zkušeností z 90. let, kde někteří investoři přišli o část svého investovaného majetku kvůli nekalým praktikám u některých tehdejších investičních fondů. Ale situace dnes je již jiná, mnohem profesionálnější, neboť za posledních 20 let došlo k výraznému pročištění trhu. Je zde spousta renomovaných investičních a bankovních skupin a taktéž regulace a dohled ČNB funguje velmi kvalitně.

Další klíčovou bariérou je strach z kolísavosti cen na trzích. A ztrátu, byť dočasnou, je pro některé klienty emočně velice bolestné přijmout, bohužel však k investování patří. Klíčové je rozumět tomu, že výnos je odměnou za podstoupené riziko, a je důležité se soustředit na dlouhodobý investiční horizont a nenechat se krátkodobými výkyvy ovlivnit. Je třeba se učit od profesionálů a dát emoce stranou.

Pokud se podíváme do historie, tak zjistíme, že na akciových trzích v čase naprosto převládají růstová období před obdobími poklesů. Dlouhodobě akcie vydělávají v průměru 5 až 7 procent za rok. Proto odvážní klienti vnímají dobu recese jako značnou příležitost pro nákup s cílem vyššího zhodnocení jejich prostředků. Další barierou mohou být vstupní poplatky, ty však zahrnují náklady, které je nutno vynaložit na samotný proces zainvestování.

Ale ani mladší generace zatím nijak výrazně neinvestuje…

Mladší generace obecně nemá proti starším generacím dostatek peněz a je na počátku svých kariérních cílů. Hlavní potřebou je často zajištění bydlení nebo budoucích rodinných nákladů. I na toto si však musí naspořit, a proto je vhodné začít co nejdříve a vybudovat si spořicí návyky, ať již od pár stokorun měsíčně.

Pravidelnost odkládání financí hraje velkou roli a je jedno, zda spořím na prvních 10 procent splátky bytu, vybavení domácnosti či třeba auto. Vhodným doplňkem jakéhokoli spoření je přitom pravidelná investice, kterou si lze založit i od 500 korun měsíčně. K tomu lze využít například zmíněné podílové fondy, které se starají o správné rozložení aktiv ve prospěch investičního profilu klienta.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků