Hlavní obsah
Ilustrační snímek Foto: Gabriela Krejčová, Novinky

Finanční poradna: Jak se vyznat v korporátních dluhopisech

V posledních měsících se často setkáváme na hlavních stránkách finančních novin s titulky s podstatným jménem „dluhopis“. Ovšem kolik z nás skutečně ví, co to dluhopisy jsou, proč jsou vydávány a jaké jsou jejich základní parametry?

Ilustrační snímek Foto: Gabriela Krejčová, Novinky
Finanční poradna: Jak se vyznat v korporátních dluhopisech

Obecně řečeno, dluhopisy představují dluhové závazky. Jde tedy o určitou formu půjčky. Ve chvíli, kdy se společnost či stát rozhodne dluhopisy vydat neboli tzv. emitovat, obdrží za ně na oplátku potřebné peněžní prostředky, které jsou však půjčkou a které, jak už to tak u půjček bývá, musejí být řádně časem splaceny.

Podobně je to s hypotékami na bydlení či kreditními kartami, kde je splacení úvěru spojeno s pravidelnými splátkami úroků věřitelům (jedinec, banka či jiná instituce). Kupujícími dluhopisů jsou tak v podstatě věřitelé. Pokud jste si tedy někdy například koupili „Kalouskův“ státní dluhopis, stali jste se věřitelem české vlády.

Vlády a korporace běžně dluhopisy používají, aby si půjčily peníze. Vláda musí financovat silnice, školy, přehrady a další infrastrukturu. Podobně jsou na tom i společnosti, které si potřebují půjčit na růst svého podnikání, na nákup nemovitostí a vybavení, realizaci ziskových projektů, výzkum a vývoj nebo najímání zaměstnanců.

Úroková sazba spojená s dluhopisem je často označována jako výnos dluhopisu nebo kupon

Jak stát, tak soukromá firma si touto cestou mohou pomoci k mnohem rychlejšímu růstu, než kdyby měly čekat, až si obdobné prostředky samy vydělají. Prostřednictvím dluhopisů si navíc společnosti mohou, za určitých podmínek, půjčovat za nižší úrokovou sazbu, než jakou by jim nabídla banka. Navíc je emise dluhopisů pro společnosti mnohem efektivnější a méně nákladný proces.

Na co si dát pozor

Když už se ale někdo rozhodne investovat do společnosti a půjčit jí peníze na její růst prostřednictvím dluhopisu, mělo by to být dostatečně vykompenzováno. Zkrátka společnost neboli emitent dluhopisu musí investorovi zaplatit něco navíc za to, že použije jeho peníze.

Tuto „extra“ platbu pak investor dostává ve formě úrokových plateb, které jsou prováděny s předem určenou sazbou a harmonogramem. Datum, ke kterému musí emitent splatit vypůjčenou částku (částka známá jako nominální hodnota), se nazývá datum splatnosti.

Úroková sazba spojená s dluhopisem je často označována jako výnos dluhopisu nebo kupon. Výnos z korporátních dluhopisů bývá pro investory velkým lákadlem.

Nabídka neveřejné emise dluhopisů je také limitována počtem oslovených investorů

Co se však stane v případě, kdy společnost na trhu úspěšná nebude a dostane se do finančních problémů? Jedním z největších rizik, kterému jsou investoři vystaveni, je úvěrové riziko a následně s ním spojeno riziko úrokové. Investorovi tak hrozí, že nejenže nedostane své slibované kupony, ale následně ani svou původně investovanou částku neboli jistinu.

Namístě je otázka, zda se vůbec dá toto riziko nějakým způsobem minimalizovat. Emitent může například zřídit zástavní právo ke konkrétnímu aktivu (např. nemovitost, pohledávky atd.). Konkrétně, pokud například budeme mít emitenta z oblasti developmentu, který si bude půjčovat peníze na stavbu či nákup nemovitosti, tato nemovitost může být právě předmětem zástavního práva. V případě selhání emitenta pak dojde k jejímu převedení na majitele dluhopisů.

Zajištěné dluhopisy mohou být také zajištěny příjmovým tokem pocházejícím z projektu, který byl použit k financování emisí dluhopisů. Informace o tom, zda se jedná o zajištěný dluhopis, či nikoliv, nalezne každý investor v emisních podmínkách. Podle zákona o dluhopisech může totiž emitent vydat dluhopisy jen tehdy, pokud byly nejpozději k datu jejich emise investorům zpřístupněny emisní podmínky, které definují práva a povinnosti emitenta.

Pro účely veřejné emise, převyšující objem jednoho milionu eur, musí dále společnosti mimo emisních podmínek vyhotovit tzv. prospekt, který může zvýšit i určitou kredibilitu dané emise dluhopisu, neboť je schvalován Českou národní bankou. Celkově je však proces schvalování z administrativního i časového hlediska náročnější, proto se většina společností nakonec rozhodne pro emisi neveřejnou. U ní je častější nižší emitovaný objem, který firma skrz dluhopis poptává. Nabídka neveřejné emise dluhopisů je také limitována počtem oslovených investorů, jejichž počet nesmí přesáhnout podle zákona 149, nepočítaje v to tzv. kvalifikované investory.

Zahrnutí dluhopisů do investičního portfolia vede nejen k jeho diverzifikaci, ale i k pravidelně vyplácenému úrokovému výnosu. Pokud tak třeba vlastníte podnikové dluhopisy s nižším kreditním rizikem, tak přesně víte, do čeho investujete. Každý investor se tak může sám podívat pod pokličku každého emitenta prostřednictvím čtvrtletních zpráv o výnosech, hospodářských výsledků z minulých let či prezentací investorů atd. Tato zběžná analýza, tak umožňuje investorům rychle posoudit finanční zdraví společnosti a podle toho investovat.

Firemní dluhopisy mohou představovat vhodný doplněk vašeho portfolia. Je však velmi riskantní se domnívat, že vše s názvem dluhopis je a priori bezpečná investice. Expozice by vůči jednomu emitentovi v závislosti na objemu investovaných prostředků zpravidla neměla překročit pět procent vašeho finančního portfolia.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků