„Současné pojetí společného jmění manželů (SJM) je jeden z faktorů, který racionálně uvažujícím lidem brání ve vstupu do manželství. Je extrémně rizikové. Mnozí spadli rovnou do společného jmění manželů, aniž tuší, co to obnáší. Považuji za moudré, aby institut SJM nevznikal rovnou ze zákona, ale jen pokud to snoubenci chtějí,“ řekl soudce Fiala Právu poté, co už pro to získal neoficiální podporu některých dalších soudců.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

První volba: jako obchodní partneři

Budoucí manželé by při vyřizování sňatku podle něho šli k notáři, stejně tak jako musí na matriku. Notář by je ještě před vyřčením osudového „ano“ poučil o majetkových úskalích manželství. Následně by jim notář podle Fialy navrhl tři možnosti.

Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala

Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala

FOTO: Petr Hloušek, Právo

První je, že v manželství budou nabývat například nemovitosti coby podíloví spoluvlastníci, jako je tomu třeba u obchodních partnerů, a to, co vlastní před sňatkem, bude i nadále v manželství výlučně jejich, stejně tak po rozvodu.

Příklad: pokud muž už před manželstvím vlastnil auto, tak by jeho zůstávalo nesporně i po rozvodu. Dnes je to tak, že se auto stává součástí SJM a i o něj pak musí v mnoha případech vést s manželkou právní bitvu.

Princip první možnosti zní: co bylo moje před sňatkem, zůstává mé i po rozvodu. Nemovitost vlastníme každý patřičným dílem – což nemusí být automaticky půl na půl.

Společné jmění nebo předmanželská smlouva

Druhou dobrovolnou volbou budoucích manželů by byl jejich souhlas s tím, že vytvoří společné jmění manželů, tak jako je tomu dnes. To znamená, že věci, majetkové podíly a příjmy nabyté před manželstvím se stávají majetkem jich obou rovným dílem, což ale bývá dvousečné, protože do toho patří například i dluhy jednoho z partnerů, o nichž nemusí ten druhý ani vědět.

Součástí SJM není třeba během manželství zděděný byt nebo podíl v domě.

Třetí možností zůstanou podle Fialy předmanželské smlouvy, jestliže si partneři chtějí majetkové poměry pro případ rozvodu upravit specificky.

„Byla by zachována možnost uzavřít předmanželskou smlouvu. Jenže předmanželské smlouvy se u nás dosud příliš nezažily, protože je to bráno tak, že když se lidé před sňatkem mají rádi, tak je bezcharakterní myslet na majetek pro případ rozvodu,“ uvedl Fiala.

Majetek by se neřešil vydíráním přes děti

Ať už by se snoubenci rozhodli pro kteroukoliv ze tří možností, každopádně by podle Fialy „měli všichni projít povinnou majetkovou přípravou ještě před vstupem do manželství“. „Chceme-li podporovat rodinu, nedělejme ze společného jmění manželů posvátnou krávu, ale mělo by vznikat dobrovolně,“ zdůraznil Fiala.

Co se týče legislativního zásahu, tak podle něho by se na samotném institutu SJM nezměnilo nic, a znamenalo by to upravit pár vět v občanském zákoníku, zákoně o matrice a zákoně o rodině. Jeho záměr má přitom významnou váhu, neboť Nejvyšší soud sjednocuje výklady zákonů a má být pro politiky iniciátorem legislativních návrhů z praxe.

Tento záměr by ulehčil nejen přímo rozvádějícím se manželům, tedy předem by jim zaručil větší ekonomickou jistotu i po rozvodu, ale ve svém důsledku by ulevil i jejich dětem.

Soudci a sociální pracovníci potvrzují, že právě děti rozvádějících se manželů, tedy způsob výchovy, kdo je má v péči a kolik a komu platí alimenty, se mnohdy stávají vyloženě rukojmími jednoho z manželů v nekonečných sporech o majetek. Potomci bývají nástrojem vydírání druhého.

Lidé se přou i o prkotiny

Přitom často nejde jen o hodnotné věci, jako jsou nemovitosti, auta, ale i dokonce takové prkotiny, jako je stará lednička nebo záchodové prkénko.

Soudci poukazují, že to jsou situace, které nelze rozsoudit, protože je téměř nemožné rozštípnout, kdo, kolik, za jaké životní situace a s přispěním koho ze své rodiny do čeho investoval.

Kloní se proto k tomu, že než se lidé vezmou, měl by být princip dělby majetku manželů určen předem, a ne až po rozvodu. Láska neláska, pragmatismus ještě před navlečením prstýnků by mnohým ušetřil vleklé trápení.

Vždyť právě obavy z něho jsou důvodem, proč se mnozí mladí lidé bojí jít do manželství, polovina dětí se už rodí mimo manželství, třetina domácností je vedena jako single.