Článek
Španělské hospodářství, které je čtvrtou největší ekonomikou eurozóny, trápí řada problémů. Kromě dluhů a nezaměstnanosti je to i malá produktivita práce. Podle ekonomů za ní stojí také tradiční dlouhá polední pauza, a tak čím dál více propagují americký model práce od devíti do pěti.
Kratší pracovní den by podle nich znamenal, že lidé budou v práci více odpočatí a soustředění, a budou proto podávat lepší výkony. Navíc budou mít večer čas třeba na koníčky nebo na děti.
Víc a víc společností si teď uvědomuje, že by jim změna pracovní doby prospěla, ale zažité zvyky se jen obtížně mění. Španělé se třeba těžko zbavují představy, že jim u nadřízených pomůže, když budou v práci vysedávat co nejdéle do večera.
Několikahodinový oběd
Právo na siestu ve Španělsku není stanoveno zákonem, délku polední pauzy si většinou vyjednávají odbory nebo ji určí zaměstnavatel. Ve srovnání se severněji položenými zeměmi je ale přestávka na oběd velmi štědrá. Hodně lidí tráví u jídla dvě hodiny nebo i víc a považuje dlouhou pauzu za své nezadatelné právo, přesto se množí názory, že siesta je v nynější situaci přehnaný luxus.
O tom, kolik lidí si vybírá v práci polední pauzu a jak dlouhou, neexistují žádné oficiální statistiky. Ekonomové ale tvrdí, že ve španělských firmách jsou práce s pevnou pracovní dobou a osmihodinový pracovní den spíše výjimkou. Dvouhodinovou siestu mají například i zaměstnanci velké ropné společnosti Repsol nebo největší španělské banky Santander.
Pravidelná pracovní doba není až tak špatná
Dlouhá siesta navíc znamená, že druhá polovina pracovního dne je velmi neproduktivní. Lidé tráví jídlo o několika chodech, popíjejí kávu a zívají. Minimálně hodinu poté jsou ještě nepoužitelní.
Mnozí ze Španělů, kteří si zkusili nový pořádek s pravidelnou pracovní dobou, o něm ale nakonec hovoří pochvalně. Podle nich pevná pracovní doba znamená snížení počtu absencí a pracovních úrazů a naopak zlepšení produktivity.