Hlavní obsah
Patrik Nacher Foto: Petr Horník, Právo

Nacher: Zastavme marné exekuce z prkotin

Zhruba 300 tisíc lidí má na krku exekuce kvůli pár set korunám. Jenže za léta, kdy je nezaplatili, narostla každá taková pokuta do tisíců. Mnozí na to nemají peníze a ani vůli platit tak obrovské právní příslušenství. Skupina poslanců proto teď navrhuje marné exekuce do 1500 Kč zastavit a exekutorům zaplatit minimální kompenzaci za každý případ. Co by dlužníkům přinesl chráněný účet, řekl Právu poslanec Patrik Nacher (ANO).

Patrik Nacher Foto: Petr Horník, Právo
Nacher: Zastavme marné exekuce z prkotin

Se skupinou sněmovních kolegů jste podali návrh na novelu soudního řádu, v níž prosazujete, aby byly ukončeny exekuce, v nichž základní dluh (jistina) je do 1500 korun a marně se vymáhají déle než tři roky. Zároveň by stát exekutorům za každý takový případ zaplatil kolem tisícikoruny. Myslíte to vážně, že ze společné kasy budeme platit soukromým soudním exekutorům za zastavení exekucí?

Ano, a stát na tom ve výsledku tratit nebude. Návrh vychází z toho, že máme přes 4,5 milionu exekucí, které se nahromadily zejména v minulosti. Poslední dva roky jsou první dva roky za dvě desítky let, kdy nových exekucí přibývá méně než počet uzavřených případů. Současná situace se kultivovala, ale problém jsou starší a zejména tzv. bagatelní případy. Jednou z cest je zastavit marné exekuce u malých částek, kde se nevymohlo nic.

Vy považujete tříletou exekuci za marnou? Tři roky jsou poměrně krátká doba.

Jak pro koho. Pro někoho je to sakra dlouhé období. Zastavovaly by se pouze exekuce starší tří let, kde základní jistina je do 1500 korun. Pokud totiž dluh vznikl v roce 2012, tak na nákladech a právním příslušenství se těchto patnáct stovek navýšilo o více než 20 tisíc korun.

Navzdory oddlužovacím novelám v posledních letech zůstal princip, že dlužník nejprve splácí úroky a všechna další příslušenství a až potom jistinu, takže se stává, že co zaplatí, to mu v čase naskočí zpět a dluh pořád zůstává. Nemělo by se pořadí otočit?

Ano, přesně tak. U insolvenčních řízení se mi už podařilo změnit pořadí splácení pohledávek v situacích, kdy příslušenství je větší než jistina tak, že se splácí nejprve jistina a z příslušenství se stává podřízená pohledávka. U exekucí to není.

My ale říkáme, ať se u těchto bagatelních pohledávek zastaví marné exekuce zcela. Nejprve by šel dotaz na věřitele, zda s tím souhlasí. Bude-li chtít pokračovat ve vymáhání, dosud marném, uhradí věřitel exekutorovi zálohu. Jestliže bude věřitel souhlasit se zastavením marné exekuce, stát poskytne věřiteli daňovou slevu ve výší 30 procent z jistiny, což je za jednu pohledávku ve výši 1500 korun daňová sleva 450 korun. Věřitel by kompenzaci nedostal přímo v penězích, ale ve formě daňové úlevy proto, že zde máme spoustu překupníků s dluhy, kteří jsou registrovaní někde v daňových rájích. A ti by měli smůlu.

Exekutor s tím měl více než tři roky náklady, to je nezpochybnitelné, a teď takovou exekuci zastavuje, tak by od státu obdržel 30 procent hotových nákladů, což je 1050 Kč. Exekutor by byl ale limitován. Takto zaplaceno by dostal maximálně deset případů vůči jednomu povinnému (dlužníkovi). Další už ne.

A co když bude věřitel mlčet? A kdo to všechno vlastně zastřeší úředně?

Nevyjádří-li se věřitel ve lhůtě, bude se mít za to, že se zastavením této exekuce souhlasí. Všechno se zastavením exekucí budou administrovat exekutoři, proto i je musíme motivovat. Od Exekutorské komory máme propočítáno, že jen v nákladech stojí vedení patnáctistovkové exekuce delší než tři roky, a nakonec její zastavení, minimálně 6000 Kč. Když exekutorovi dáme aspoň 1000 Kč, tak je to zcela minimální motivace, aby to vůbec udělal. Bavíme se o 200 až 300 tisících případech, to není pár případů.

Shrňme to: pohledávka 1500 korun se exekučně zastavuje, dlužníkovi se smaže i mnohatisícové příslušenství k ní, věřitel za to dostává 450 korun slevu na dani a exekutor tisícovku. Kolika lidem by to pomohlo a v jaké úhrnné sumě včetně příslušenství, a kolik zaplatí stát?

Odhadujeme, že na vymáhaném příslušenství by se lidem ulevilo o pět až osm miliard korun a státní kasu by to přišlo na maximálně 450 milionů korun. Podle Exekutorské komory je celkově v exekucích zhruba 900 tisíc pohledávek do 1500 korun a nižších. Odhadem je z toho marných třetina až polovina.

Je zde ještě jedno riziko, když tento typ exekucí zcela plošně neukončíme. Existuje totiž judikatura Nejvyššího soudu, který uvedl, že i když se zastavuje exekuce pro nemajetnost dlužníka na danou pohledávku, tak ale náklady exekuce má i nadále hradit povinný.

Takže exekutoři by dle své libovůle zastavili pohledávky za pár stovek, ale přitom by klidně mohli dál vydávat platební příkazy na náklady exekuce, které v soudním nálezu byly vyčísleny na téměř osm tisíc korun. Zastaví se tak jedna menší pohledávka a vytvoří se nová, ještě větší. To bychom dopustit neměli.

Jenže vracíme se na začátek: proč by to měl platit stát?

Protože stát na tomto systému parazituje, když kasíruje tři čtvrtě miliardy až miliardu ročně na 21procentní DPH jen z toho, co povinní zaplatí v exekucích a insolvencích. Rok co rok, od roku 2001, kdy tento systém uzákonil. Proti tomu by teď 450 milionů za zastavení menších exekucí byla pouhá půlroční vratka z celých těch 20 let, kdy se na tom přiživoval.

Exekutory musíme alespoň minimálně motivovat, aby to zastavili. Potřebujeme, aby případy identifikovali, obeslali a už konečně zastavili. Tuto práci mohou udělat jen exekutoři.

Zdůrazňuji, že naprosto nesouhlasím s nápady některých dlužnických spolků, aby se zastavily všechny exekuce starší pěti let bez ohledu na výši dluhu s tím, že by povinný za to exekutorovi zaplatil paušální částku 3500 korun. Dluží milion a zaplatí tři a půl tisíce a dobrý? To snad ne! A co věřitel? To nemá logiku.

Ono je to totiž úplně něco jiného, když někdo dluží pár stovek nebo pak už sto tisíc a více a ještě se věřiteli, často fyzické osobě, vysmívá do očí. Takových případů mi chodí mnoho.

Náš návrh vymezuje částku, čas a každému dává něco: dlužníkovi úlevu z bagatelní věci, která nabobtnala, věřiteli úlevu na dani, exekutorovi aspoň něco a nakonec i stát získá. Přece se vyplatí, že několika set tisícům lidí se odlehčí a někteří z nich se tak konečně budou moci vrátit z šedé zóny.

Vy chcete, aby se DPH u exekutorů a insolvenčních správců zrušilo?

Zrušit prý nejde, ale v EU se jedná o tom, abychom mohli vymezit určité výjimky, například právní služby spojené s vymáháním pohledávek, a ty pak dát do nižší, deseti procentní sazby DPH. Požádal jsem ministerstvo financí, aby v Bruselu tuto výjimku vyjednali. Vymáhání pohledávek by se tak zlevnilo o desetinu.

Ten starý nános, typicky z černých jízd a exekucí nezletilých, je třeba už uklidit. Zároveň je třeba i věřitelům něco dát a sleva na dani je adekvátní. Musíme motivovat ty, kteří tuto práci udělají, ne to jen nařídit. Jinak to neudělají anebo to budou natahovat neúměrně dlouho, takže ten pozitivní efekt se z toho vytratí.

Na soudech je zhruba 200 tisíc neplatných exekucí z půjček, které mají být automaticky zastavovány, protože Nejvyšší i Ústavní soud označily rozhodčí doložky ve smlouvách se spotřebiteli, na základě nichž se exekuce zahájily, za neplatné. Soudy mají tyto exekuce podle judikatury zastavovat. Jenže řada soudců je nezastavuje, nebo se dokonce věřitelů ptají, zda s tím souhlasí. Nemají se co ptát, mají to zastavit.

Hodně se v tom angažuje poslanec Jan Farský. Píše dopisy na soudy, stejně jako ministři spravedlnosti, premiér, a stejně to někteří soudci nezastavují automaticky. Když v současném režimu nejsme schopni soudce přimět, aby zastavovali neplatné exekuce, tak by mě zajímalo, jak bychom pak přiměli exekutory, aby zastavovali marné exekuce na bagatelní jistiny, když bychom jim to jen nařídili, ale zároveň neřešili náklady, které s tím měli a budou mít.

Myslíte, že soukromé soudní exekutory bude k zastavení exekuce na pár stovek motivovat pár stovek?

Samozřejmě že budu exekutory nenáviděn. Jen administrace samotného zastavení exekuce na patnácti set korunovou jistinu přijde podle propočtů Exekutorské komory minimálně na 740 korun. Jde ale o to, někde začít a situaci u bagatelních pohledávek už konečně férově uzavřít.

n Navrhujete také zavedení chráněného účtu. Co to je?

Účet, na který bude sice exekutor na vyžádání vidět, ale nebude smět z něho vzít ani korunu. Na chráněný účet budou od zaměstnavatelů povinným rovnou chodit peníze, které spadají do nezabavitelné částky ze zákona. Počítá se ze základní částky počítané z životního minima, z poměrů na normativně určené náklady na bydlení a z částky na vyživovanou osobu.

Dnes se často stává u povinných s více exekucemi a více exekutory, že jeden exekutor jde povinnému na plat a další na účet a dlužník často přijde o nezabavitelné částky a pak se znovu zadlužuje, aby mohl zaplatit svoje pravidelné výdaje.

Zabavují se tedy v praxi i nezabavitelné peníze?

Ano, protože dochází ke kumulaci více exekucí. Exekutor vidí jen peníze na účtu a nemá, jak vyčíst, že je to už nezabavitelná částka. To by právě vyřešil chráněný účet. Zaměstnavatel oddělí od výplaty nezabavitelnou částku, pošle ji na chráněný účet, a to ostatní exekutorovi.n Čili když bude člověk vydělávat 20 tisíc Kč čistého měsíčně, kolik mu přijde na chráněný účet, a tedy kolik mu nebudou moci vzít exekuce?

U rodiny s dvěma dětmi bez přednostní pohledávky to je zhruba 18 tisíc. Jinak záleží na mnoha okolnostech, počtu nezletilých, existenci přednostních pohledávek, např. výživného.

Nebude docházet ke zneužívání chráněného účtu tak, že si tam někdo nechá od více zaměstnavatelů posílat jakoby nezabavitelnou částku? Jeden zaměstnavatel nebude vědět o tom druhém nebo si tam dlužník pošle peníze z prodeje věcí či melouchu.

Exekutor bude moci požádat o výpis z chráněného účtu a pokud uvidí, že tam jsou neoprávněné sumy, tak nastoupí sankční proces s možností až zablokování chráněného účtu na 45 dní. Exekutor nebude moci účet blokovat, brát z něho peníze, ale může ho kontrolovat.

Dříve cokoliv dlužník vydělal nad 15 tisíc korun, šlo věřiteli. Dnes je i tato horní hranice zvednuta na 26 tisíc, abychom dlužníky motivovali k vyšším výdělkům. Takže jsme zvýšili jak tu dolní hranici, tedy ono nezabavitelné minimum, tak i ten horní limit, kdy si lze vydělat více, aniž by dlužník o ty peníze přišel. Legálně. To je motivace.

Moment, přece všichni vidí, že pro řadu osob je životní styl existovat z toho, co jim daruje stát, co získají porůznu a co si vezmou, ale nezaplatí. Myslíte, že složitými výpočty nezabavitelných minim a horních hranic je motivujete, aby měli pracovní smlouvu?

Řekněme, že pěti procentům povinným nepomůže nic, ani kdybychom je motivovali zleva, zprava, i když vymyslíme tisíc pět set nových paragrafů nebo cokoliv jiného. Smysluplné by bylo sociálně vyřazeným lidem platit pomoc nebo výplatu ne jednou měsíčně, ale týdně, nebo některým na denní bázi. Pak by vyšli. V elektronické době by to nemělo být administrativně až tak náročné. To je ale na další debatu. Každopádně kvůli několika tisícům osob, které zřejmě nebudou dodržovat a respektovat nikdy nic, nemůžeme většině vzít šanci dostat se z nesmyslných dluhů.

Hovoříte často o humanizaci mobiliárních exekucí. Nejsou už humanizované dost? Navrhujete třeba, že by nešlo nic z věcí zabavit samoživitelkám. Ale ne každý, kdo volá o pomoc a jen proto, že patří do určité sociální kategorie, si pomoc nutně zaslouží.

Naše návrhy nejsou černobílé. Nepodporuji současný populární proud, že každý dlužník je v tom nevinně a každý věřitel je hochštapler. Bývá to i opačně. Nicméně navrhujeme, že zabavování movitých věcí v místě, kde pobývají, by nebylo možné u seniorů v sociálních ústavech, u samoživitelů s dítětem do čtyř let, u mladistvých a u zdravotně postižených ve druhém a třetím stupni invalidity.

To by znamenalo úplné zrušení exekucí v domácnostech u těchto typů dlužníků?

Ano, v této chvíli tak máme návrh koncipován. Neplatí to samozřejmě u přednostních pohledávek, jako je výživné či škoda vzniklá z trestné činnosti.

Uvědomujete si, že mnoho hochštaplerů si z invalidů nebo mladistvých i samoživitelek udělá takto s ještě větší radostí bílé koně? Nechají je vzít si půjčky a sbohem.

Uvědomujeme si to. To jsou ale jednoznačné podvody a u takového konání už musí zasáhnout policie a státní zastupitelství.

Není-li žalobce, není soudce, to přece znáte. Všichni vidíme, kolik je u nás lichvářů a šmejdů, co na půjčky posílají bílé koně, a kolik se jich ročně stíhá a kolik za 20 let odsoudilo. Na prstech to spočítáte.

To je na další debatu, jaké možnosti má policie a státní zastupitelství a do jaké míry to umí stíhat.

Od kdy by novela s odpuštěním bagatelních marných exekucí, chráněným účtem a stopkou mobiliárních exekucí u vybraných sociálních skupin mohla začít platit?

Když to dobře půjde, od příštího roku. Počítám s tím, že v říjnu by mohlo proběhnout 2. a 3. čtení ve Sněmovně, ale předpokládám, že Senát to vrátí, a budeme ho muset přehlasovat jako insolvenční novely. Je navíc otázkou, jestli by se v budoucnu měly principálně exekučně vymáhat bagatelní dluhy, kde příslušenství násobně přeroste samotnou jistinu a jestli se spíše nevydat cestou interního vymáhání u takhle malých částek.

Takže dluhy do patnácti stovek by se podle vás vlastně nemusely platit vůbec? Když by, jak říkáte, neměly podléhat exekucím vůbec…

To jsem neřekl a ani si to nemyslím. Třeba ale u pokut za černé jízdy, ať to vymáhá podnik sám, interně.

Jak? Revizoři budou obvolávat své černé pasažéry a prosit je, ať zaplatí?

Ať si to řeší interní právníci, píšou dopisy a varují je před dalšími právními kroky.

Jaká by ale byla reálná vymahatelnost, když byste vyjmul dluhy do 1500 korun z exekucí úplně? Na varovné dopisy už dnes kdekdo kašle.

Já ale nic takového nenavrhuji. Nicméně otázka je, jaká je vlastně teď vymahatelnost, když se tyto bagatelní pohledávky předávají „vnějšímu“ exekutorovi a původní jistina se zdesetinásobí.

Jakému vnějšímu exekutorovi? Ať se nám to líbí, nebo ne, tak jsou to soudní exekutoři, byť soukromí. Stát na ně zkrátka přenesl svoji pravomoc – výkon rozhodnutí.

To nezpochybňuji, jen říkám, že pokud jistina je 1500 korun, nevymůže se ani po několika letech a pak je navíc z toho přes 20 tisíc Kč, tak ten systém nefunguje. Je morální ze stovek vyrábět mnohatisícové dluhy? Problém není jistina, ale to příslušenství.

Co si myslíte o jiných legislativních návrzích, že by exekuce mohl dělat jen exekutor místně příslušný podle nahlášeného bydliště dlužníka?

Tzv. teritorialitu nepodporuji, protože to je jen přerozdělení exekučního byznysu a nic to neřeší. Navíc nemíří na minulost, ale jen do budoucna, takže to nebude mít potřebný efekt.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků