Podle prezidenta není žádný důvod, aby nemocenskou platil zaměstnavatel, protože zaměstnavatel nemá plnou zodpovědnost za zaměstnance.

Dalším prezidentovým argumentem proti zákonu je, že přestože by zaměstnavatel platil náhradu mzdy v podobě nemocenské, neměl by možnost kontrolovat, zda je zaměstnanec opravdu nemocný. Prezident tvrdí, že zaměstnance by měl kontrolovat stát.

Podle prezidenta jsou zcela chybné argumenty, že princip poskytování náhrady mzdy zaměstnavatelem představuje určitou formu zainteresovanosti zaměstnavatelů na pracovní neschopnosti svých zaměstnanců. Zaměstnavatel nemůže dělat nic zpětně, maximálně může něco dělat dopředu. A to je podle prezidenta špatné.

Firmy by prý přijímaly hlavně mladé a zdravé

Dále odmítnutí tohoto zákona prezident zdůvodnil tím, že zaměstnavatel by byl tímto systémem motivován k výběru zaměstnanců, kteří jsou nejméně nemocní. To znamená, že by docházelo k diskriminaci zaměstnanců podle věku či podle jakéhokoli jiného "sklonu k nemoci". Tento zákon by tak zvyšoval nezaměstnanost a vedl by k diskriminaci zejména starších a zdravotně handicapovaných zaměstnanců.

Snížení pojistného placeného zaměstnavatelem z 3,3 % na 1,4 % znamená podle prezidenta pro zaměstnavatele nespornou daňovou úlevu, ale úlevu s nejasným efektem. Tento zákon by podle prezidenta znamenal ohrožení zejména menších a středních firem.

Nemocnost je v ČR vysoká

Zákon by měl podle ministra práce Zdeňka Škromacha (ČSSD) zabránit zneužívaní nemocenské firmami, které v době, když nemají práci pro své zaměstnance, tak je pošlou na nemocenskou. Doba nemoci se v ČR totiž v posledních letech výrazně prodloužila. V roce 1990 český pracovník v průměru stonal 18 dnů, loni 36 dnů.

Nejčastěji podle statistik stonají lidé s nižším výdělkem. V nemoci jim příjem totiž tolik neklesne. Pracovníci s nadprůměrnou mzdou naopak stonají méně nebo si na nemoc kvůli nízkým náhradám raději berou dovolenou.