Dvoustovka zachycuje šťastnou rodinu před panelákem a rozesmáté děti s učitelkou před školou, pětistovka má na líci státní znak – kladivo a kružítko a na rubu budovu Státní rady NDR, sídlo vlády.

„Tuny bankovek východní Němci nikdy nespatřili, protože neopustily trezory Státní banky NDR,“ napsal list Die Welt a připomněl, že nejvyšší suma, kterou lidé v NDR drželi v rukou, činila sto „východních“ marek.

„Až dosud však není jasné, proč spatřily světlo světa, a hlavně, proč se nedostaly mezi lidi,“ připomněl v televizi MDR Rudolf Strummpler, historik Rostocké univerzity.

Tři verze proč

NDR podle jedné z hypotéz chtěla srovnat krok se Spolkovou republikou, která používala papírové peníze až do hodnoty tisíc DM.

Bankovky prý NDR zamýšlela představit ke 40. výročí svého založení 7. října 1989. V ten den však před zraky sovětského vůdce Michaila Gorbačova vypukly první demonstrace, které vedly k zániku NDR.

Další verze předpokládá, že Erich Honecker, nejvyšší státní a stranický činitel NDR, se začal už na jaře 1989 obávat, že by nové peníze mohly vyvolat nežádoucí neklid a strach z měnové reformy a inflace – a to v době, kdy průměrný měsíční plat činil 1300 marek.

A konečně poslední názor dává „velké“ peníze do souvislosti se závěry Národní bezpečnostní rady NDR z 19. března 1989 s názvem Zpráva o stavu peněžního a úvěrového hospodářství pro případ obrany.

„Pro zásobování ekonomiky, obyvatel a ozbrojených sil v případě války je zapotřebí hotovost ve výši 23 miliard marek,“ uváděla. To, že v polovině roku 1990 NDR disponovala jen 16,7 miliardy marek, nasvědčuje, že se chystala mohutná injekce do oběživa.