Článek
Začal ji psychicky týrat, peníze byly hlavně na jeho zábavu. Atmosféra v rodině se nakonec podepsala na zdravotních problémech matky i psychice dětí. Ty si dokonce začaly přát jiné rodiče. Haně nakonec pomohla tíživou situaci vyřešit organizace Women for Women (W4W).
„Psychické týrání je skrytou formou domácího násilí, proto je pro týranou osobu velmi těžké rozpoznat, že je obětí. I když se emoční týrání od fyzického značně liší, výsledek je zpravidla stejný.
„Obvykle jeden z partnerů toho druhého ponižuje, svaluje na něj chyby, deptá ho, snižuje mu sebevědomí, drží ho v sociální a často i finanční izolaci,“ říká klinický psycholog Jiří Novák z obecně prospěšné společnosti W4W, jež funguje od roku 2012.
Začalo ponižování, zdravotní problémy
Její pomoc může vyhledat každý, kdo řeší například otázku rozchodu či rozvodu s partnerem, uspořádání poměrů k dětem, otázku výživného, dluhy či exekuce. To vše samozřejmě bezplatně. Jen v roce 2015 měla organizace čtyřicet klientek v podporovaném bydlení.
Zprvu bezproblémové Hančino manželství se změnilo v okamžiku, kdy se manžel stal jediným živitelem rodiny, tehdy začal její význam srážet. Tvrdil, že její postavení v rodině není tak důležité, protože živitel je on.
Manžel ráno odjel do práce a během chvíle k nám naběhlo asi dvacet lidí a každý něco vzal. Pro manžela to byl zřejmě šok, ozval se až druhý den
„Museli jsme kolem něj chodit po špičkách. Vše se muselo točit kolem něj,“ vzpomíná s tím, že sice žili v domě a jezdili na dovolené, ona ale neměla ponětí, jak na tom finančně rodina je. „Měl takové pomyslné balíčky. Na zábavu, která se týkala jeho, na tu peníze byly, ale když jsem chtěla dětem pořídit nové lyže nebo jsem chtěla přidat na domácnost, tak peníze nebyly,“ dodává Hanka.
Nepříjemná atmosféra v rodině, kdy se Hana bála manžela na cokoliv zeptat nebo ho o něco požádat, se vystupňovala tak, že se podepsala na zdraví matky i dětí.
„Byla jsem na operaci s vyhřezlou ploténkou, ale nepovedla se. Ochrnula jsem na jednu nohu, nemohla jsem pořádně chodit, přestala jsem čůrat. Až skoro po půl roce jsem vše rozhýbala,“ vzpomíná s tím, že když už i děti u psychologa přiznávaly, že mají špatné sny a přejí si jiné rodiče, neváhala a manžela opustila.
Plánovaný útěk
Přátelé poskytli rodině dočasný azyl kousek od jejího bydliště. „Manžel ráno odjel do práce a během chvíle k nám naběhlo asi dvacet lidí a každý něco vzal. Pro manžela to byl zřejmě šok, ozval se až druhý den,“ vypráví.
Sliboval a prosil, aby se vrátila, ale Hana si stála za svým. Potrestáním za odchod jí byly nízké příspěvky na děti. „Posílal mi měsíčně pět tisíc korun.“
Naštěstí organizace W4W v jejím případě udělala výjimku a místo chráněného bydlení – aby děti nemusely měnit školu a kamarády – jí poskytuje příspěvek na bydlení.
I když se emoční týrání od fyzického značně liší, výsledek je zpravidla stejný
„Klientku jsme také právně zastupovali při úpravě poměrů k nezletilým dětem při rozvodu a při vypořádání společného majetku,“ říká rodinná konzultantka Jitka Raichová.
Manželství tak bylo před pár týdny konečně rozvedeno, Hana se pomalu vrací i ke svému původnímu povolání bytové architektky. „Manžel mi posílá soudem stanovené výživné, ale co dětem koupí, mají jen u něho. Třeba nová kola. Chtěla jsem si je půjčit na pár dní, protože jsme jeli na výlet, ale to mi nedovolil,“ dodává s tím, že soud svěřil děti do střídavé péče.
„Nelíbí se mi to, ale s tím už nic nenadělám,“ říká smířeně a věří, že se jí podnikání rozjede.