Valachová: Asi jsem to neměla pokládat a byla bych v klidu

Překvapilo mě to. Ale přiznám se, že můj odhad, o co se budou konkrétně zajímat, byl úplně jiný. Myslela jsem si, že se jedná o jinou kauzu, která je ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze dlouhodobě komunikována. Bohužel to byla záležitost zcela jiná.

Měli jsme podezření na únik informací a porušování pravidel resortu. To znamená, že se dostávaly ven informace, které se nesmí dostat mimo ministerstvo před ukončením dotačního řízení. Jedna ze tří osob, kterou jsme takto zachytili, byla i v hledáčku policie.

Znaly jsme se z Úřadu vlády. Tři roky byla má blízká spolupracovnice. Bylo to pro mě velmi lidsky, profesně citlivé.

Ne, ne, to jsem si přečetla až v novinách. Paní Kratochvílová pracovala původně jako ředitelka kanceláře ministerstva školství. Až když se nedařilo vybrat náměstka, tak se sama rozhodla přihlásit se tam. Bylo tam více zájemců a ve výběrovém řízení byla úspěšná.

Musím říct, že tehdy mi to vůbec nevyhovovalo, protože pro kancelář ministra je lepší, když je personální obsazení stabilní.

To ne. Výběrové řízení ověřovalo znalosti uchazečů o toto místo z pohledu sportovní problematiky, dotační problematiky, takže to rozhodně nebyla jen technická záležitost. Z těch žadatelů byli úspěšní dva a výběrová komise doporučila paní Kratochvílovou. Skutečně mě to velmi zasáhlo. Na rovinu říkám, že paní Kratochvílová pro mě měla určitě vysokou cenu. Absolutně jsem jí důvěřovala a měla jsem za to, že je absolutně loajální nejen vůči ministerstvu, ale i vůči zájmu státu.

V okamžiku zásahu policie jsem hned druhý den jednala. Hned jsme zrušili program a nastavili jeho opakování. To jsem udělala do 24 hodin. Na začátku následujícího týdne jsem svolala tiskovou konferenci, protože jsem chtěla uklidnit sportovní a širší veřejnost, že žádné peníze ukradeny nebyly, jak začalo zaznívat v médiích. Ani koruna. Byla to věcná profesní konference. Převládl ve mně úředník nad politikem. Ale demisi jsem zvažovala od prvního okamžiku, protože mě to velmi zasáhlo. Aniž bych chtěla říct, že mě řídí novináři, ale měla jsem nějakou zpětnou vazbu z médií a také jsem se dostala do nějakého soukolí...

Mám na mysli vládní krizi, boje mezi tím, kdo má být odvolán a kdo má jakou politickou kulturu. Řada komentátorů začala komentovat mou konferenci a z mého soudu překvapivě, protože ona měla uklidnit sportovní veřejnost. A také jsem tehdy řekla, že demisi nevylučuji, ale že to je otázka dalších kroků. Vládní a ústavní krize a zpětná vazba, na kterou jsem poměrně vnímavá, mě vedly k rozhodnutí podat demisi, protože jsem měla pocit, že už toho mají všichni dost.

Ráno jsem byla u premiéra, ale žádný plán jsme neosnovali. Bylo to zkrátka tak, že jsem premiéra informovala, že chci dát jasnou zprávu o informacích, které veřejnost neměla. Domluvili jsme se na věcných krocích. O několik hodin později jsem jej osobně kontaktovala, že situaci pokládám za neúnosnou a že podám demisi.

Zachovala jsem se správně jako politik. Ale nebylo to kvůli tomu, abych dělala nějaké pozitivní body nebo nějakým způsobem vystupovala jako nějaký silný hráč v souboji názorů pana předsedy a místopředsedy vlády. Už týden jsem přemýšlela o tom, jak mám zareagovat jako politik, abych si mohla sama sebe vážit. Zkrátka to, co se v daných hodinách linulo z televize a médií, z mého pohledu už bylo pro lidi dost. Přijala jsem politickou odpovědnost, žádnou osobní odpovědnost necítím. Přijala jsem odpovědnost za úředníky, kteří jsou pod služebním zákonem. Kdyby řada ministrů v tomto funkčním období měla udělat totéž, tak by tato vláda už vypadala jinak. Nic jsem neudělala.

Dělala jsem tady sociálně demokratickou politiku. Poslala jsem miliardu dětem a mládeži do sportovních klubů. To je moje politika. Sportovní svazy nedostávaly povětšinou ani korunu. Miliarda je dole ve sportovních oddílech pro školní sport, univerzitní sport. To nikdo nikdy nepodporoval. Mrzí mě, co se stalo. Dělala jsem všechno pro to, aby se dělalo všechno správně.

A vám přijde situace pana Zimoly a moje podobná? Myslím si, že voliči nejsou hloupí, takže si to srovnají, jak jsem si vedla v případě škol a sportu. Chtěla bych upozornit, že za posledních 14 dní oba podvýbory Sněmovny a Senátu pro sport i Česká konference rektorů, Sněm starostů, Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv vyslovují nesouhlas s mou demisí. Musím říct, že to je pro mě velmi nepříjemné. Politicky jsem udělala správně, ale kamkoli přijdu na besedu třeba s učiteli o tom, jak prosazuji kroky, které jsem slíbila, vždycky dostanu kartáč, ať demisi nepodávám. Nemyslím si, že by mě veřejnost vnímala tak, že jsem něco provedla. A nemyslím si, že by to mělo ČSSD poškodit ve volbách.

Nechápu, proč mě pořád srovnáváte s Jirkou Zimolou. To jsou velmi odlišné situace. A já jsem ani nerozhodovala o tom, kdo bude na kandidátce Jihočechů. Kandidátka Středočechů má většinovou podporu. Opravdu tomu nerozumím a docela mě to mrzí. Asi jsem to neměla pokládat a byla bych v klidu, protože podle mě neexistují důvody pro mé odvolání.

Měla jsem s ním profesní vztah, jako mají dva ministři jedné vlády. Rozpočet jsem vyjednávala tvrdě a také jsem si to odpracovala. Co se týká toho dotačního skandálu, pan Babiš natřikrát změnil svůj názor. Napřed řekl, že to je nějaké zvláštní a že dělám z hlediska sportu správně. Pak řekl, že jsem oběť a loutka sociální demokracie, a začal vyprávět o Sobotkovi a Březinovi. A nakonec v podstatě spolu s Kalouskem začali spekulovat o odvolání, a že když má odejít on, tak já také. Vztahy byly velmi vyhrocené a každý používal jakékoli argumenty a podle mě podpásové.

Vůbec nejsem spokojená s tím, jak pan Babiš rozpočet sestavil. Není tam to, co jsem žádala. Také to neodpovídá žádným předchozím dohodám a jednáním ani schválené rozpočtové strategii státu. Dokonce ani usnesení Sněmovny a zadání od vlády. Jak potom přiblížíme učitelské platy nějakému normálu? Budu žádat asi o tři miliardy víc, než teď v návrhu je. To ještě stihnu.

Ano. Hájím zejména zájmy rodičů a dětí. Chci, aby je učili ti nejlepší z nás. A je jasné, že bez razantního navýšení učitelských platů učitele mít nebudeme. Upřímně řečeno, šikovného chirurga si můžeme přivést z Ukrajiny, ale učitele ne.

Tak to pozor. Za tu dobu, co jsem ve funkci, se podařilo, že v tuto chvíli průměrná mzda učitelů už je přes 30 tisíc korun měsíčně.

Ano i ředitelé škol, ale souhrnem průměrná mzda všech učitelů je přes 30 tisíc korun. Plat učitele je věc budoucnosti a kvality vzdělávání. Taky jde hodně o konkurenceschopnost, což je hodně spojeno s ekonomikou.

Celý rozhovor najdete v pondělním vydání deníku Právo.