Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Pavel Orholz, Právo

Stát chce zřídit šelminec na dožití zabavených zvířat

Ministerstvo životního prostředí chce v příštím roce předložit vládě ke schválení návrh na vybudování centrálního záchranného centra pro velké šelmy. Měla by v něm skončit zvířata, která úřady odeberou soukromníkům kvůli jejich chovu v nevyhovujících podmínkách.

Ilustrační foto Foto: Pavel Orholz, Právo
Stát chce zřídit šelminec na dožití zabavených zvířat

Podle mluvčí ministerstva Petry Roubíčkové by centrum mělo zajistit zabaveným lvům, tygrům, medvědům a podobným velkým šelmám ty nejlepší podmínky pro budoucí život.

„Reagujeme tím na očekávané zpřísnění legislativy, jejímž cílem je zlepšení pohody všech držených zvířat. Počítáme s tím, že případů, kdy se jejich majitelé nebudou o ně schopni adekvátně postarat, může přibývat. Chceme na to být připraveni a zajistit, aby odebraná zvířata bylo kam umístit,“ řekla Právu Roubíčková.

Ministerstvo už zpracovává studii proveditelnosti chystaného záměru. „Na pokrytí období do vzniku centra chceme situaci vyřešit rozšířením kapacity některé již existující záchranné stanice zvířat. Vypíšeme začátkem příštího roku dotační program s celkovou alokací 20 miliónů korun,“ uvedla dále Roubíčková.

Odborníci: Ano, ale...

Vznik šelmince většina oslovených odborníků vítá, ale už nejsou nakloněni tomu, že by v něm měla odebraná zvířata dožít. „Musíme si uvědomit, že drtivá většina těchto velkých kočkovitých šelem ze soukromých chovů jsou vlastně domácí mazlíčci, se kterými jejich majitelé vedli odmala polidšťovací proces a v podstatě již nevykazují žádné zvířecí znaky. Spojit tato zvířata dohromady by pro ně znamenalo zásadní změnu, která je vystaví obrovským stresovým situacím,“ řekl hlavní zoolog ze Safari Parku ve Dvoře Králové Jaroslav Hyjánek.

Problém je podle něj v tom, že zvířata už o sobě nevědí, že jsou lvi, tygři, levharti a podobně. „Jsou celý život zvyklá na jednoho lidského pána. Teď je sice dáte do nádherného výběhu, kde ale budou odtržena od člověka a kolem budou cítit, vidět či slyšet ostatní šelmy. Takové podmínky jsou pro ně naprosto stresující, neboť až na výjimky se nikdy zpátky nenapraví, “ konstatoval dále Hyjánek.

Chovatel je tím, kdo by měl nést odpovědnost za život toho zvířete
Jaroslav Hyjánek

Sám by byl zastáncem toho, že by záchranné centrum mělo fungovat pro zvířata pouze na přechodnou dobu. „Moje představa by byla taková, že se zabavené zvíře přiveze do centra. Tam se udělá genetická analýza a třeba se zjistí, že rodiče toho zvířete byli uplytlačeni ve volné přírodě a tenhle jejich potomek má ještě šanci se úspěšně vrátit do chovného programu. V ostatních případech bych byl pro humánní utracení,“ dodal Hyjánek.

Hlavní smysl centra vidí zoolog hlavně v možnosti dát šanci původnímu chovateli zjednat nápravu. „On je tím, kdo by měl nést odpovědnost za život toho zvířete. Pokud ho má rád, tak splní všechny požadavky pro to, aby mu mohlo být vráceno,“ uzavřel Hyjánek.

Zvíře není věc

Výstavbu záchranného centra pro velké šelmy považuje proděkan Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Vladimír Večerek za nezbytné opatření k dodržování zákona na ochranu zvířat proti týrání. „Vytvoření centra rozšířením kapacity některé z již stávajících záchranných stanic nebo zoologických zahrad při dodržení požadavků na ochranu zvířat a jejich pohodu s garancí státu by mohlo být rozumným řešením,“ uvedl Večerek.

Poukázal na to, že zvíře není obyčejnou věcí, ale je živým tvorem, kterému je potřeba poskytnout ochranu a odpovídající péči. „Stát v takovém případě má odpovědnost, kterou musí naplnit,“ konstatoval Večerek.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků