Článek
Podle ombudsmanky Anny Šabatové jde o nepochybné selhání. Ochránkyně již požádala ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou (ČSSD), aby ve věci zjednala nápravu.
Upozornila přitom, že podobných případů jí na stole přibývá. Jejich společným jmenovatelem jsou nepřiměřeně dlouhá jednání, nedostatečně odůvodněná rozhodnutí a hlavně lidé marně čekající na pomoc státu. „Celková doba řízení je v tomto případě nepřiměřená a neospravedlnitelná. Lidé, kteří se věcí zabývali, vůbec nevzali v potaz klíčové informace, jež měli přímo ve spisu,“ uvedla ochránkyně.
Češka žijící v cizině chtěla nechat dítě operovat ve vlasti, narazila na úředníky
„Občan ani neví, co je špatně, protože rozhodnutí nebyla řádně odůvodněna. Rozhodnutí je nepřesvědčivé, a přitom řízení trvalo dvakrát déle, než mělo,“ dodala ochránkyně.
Každý rok řeší zhruba 200 podobných stížností a jejich počet roste. Dceři seniorky doporučila, aby ministerstvo požádala o finanční odškodnění za průtahy. Důchodkyně by bez její pomoci byla již v ústavu.
Žena pečuje o matku dlouhodobě. Využívá k tomu i příspěvek na péči, který byl matce již před lety přiznán ve druhém stupni závislosti, což znamená, že pobírá měsíčně 4400 korun. V lednu 2018 požádala o zvýšení stupně závislosti na vyšší, a to třetí stupeň. Matka je již nemohoucí. Znamenalo by to zvýšení příspěvku, a to až na 12 880 korun měsíčně.
Argumenty nevzali v potaz
Stěžovatelka dříve matce jen pomáhala, nyní by ale byla seniorka bez ní bezradná. O tom, jaký stupeň závislosti je u daného postiženého člověka, se rozhoduje podle deseti parametrů. Jde o deset životních potřeb. Čím více jich postižený nezvládá, tím vyšší je míra jeho závislosti na pečující osobě. Vyšší míra závislosti znamená větší péči a vyšší příspěvek.
Invalidu nechal stát živořit bez peněz, musí mu doplatit statisíce
Úřad práce trval na tom, že seniorka nadále nezvládá jen šest z deseti životních potřeb, a míru závislosti tedy měnit nebude. Totéž potvrdila i v odvolacím řízení posudková komise ministerstva práce a sociálních věcí. Jakékoli argumenty pečující dcery nebyly vzaty v potaz.
Soud byl rychlejší
Zatímco soudu trvalo pouhé tři měsíce, než rozhodl o tom, že seniorku zbavuje svéprávnosti, a to včetně nakládání s penězi, tedy s částkou nad sto korun, úřad práce potřeboval na své rozhodnutí sedm a ministerstvo dalších osm měsíců.
Dcera seniorky při řízení upozorňovala na to, že její matka nezvládá péči o sebe ani domácnost, přičemž její potíže se stále prohlubují.
Posudek to však vůbec nezohledňuje. Uvádí například, že seniorka zvládá oblékání i obouvání sama, a to včetně výběru oblečení, přestože podklady uvádějí, že se seniorka „obléká nepřiměřeně počasí, oblečení vybírá dcera“.
Úřad práce na jedné straně tvrdí, že důchodkyně se bez větších potíží pohybuje, nicméně záznam z šetření sociálních pracovníků u ní doma uvádí, že chůzi mimo domácnost nezvládá a používá invalidní vozík. Ochránkyně nechápe, jak něco takového mohli úředníci rozhodující o věci přehlédnout.