Článek
Lidé museli opouštět své domovy, voda byla nemilosrdná. Budovaly se nové a nové hráze, do oblasti směřovaly z centrálního skladu další stovky pytlů s pískem.
Voda přitom stále stoupala a všichni s obavami sledovali rozdíl mezi tratí a hladinou. K přelití chybělo v některých místech jen pár centimetrů, k evakuaci proto byly připravovány další domy, hráze se posouvaly dále od řeky směrem k Suchdolu.
Sedlec leží přímo u Vltavy, povodně ho nikdy neminou.
Nakonec železniční trať vodu udržela a nad řekou byly zaplaveny jen domy v bezprostřední blízkosti viaduktů.
Následky
Přesto však byly následky povodní katastrofální. Voda, která se oproti normální výšce hladiny zvedla o osm metrů, zničila, co mohla: poškodila domy, místy až po podkroví v třetím podlaží, zničila zahrádky, vyvrátila stromy, utrhla svodidla hlavní silnice, celou oblast zanesla tunami bahna. Desítky rodin přišly o veškerý svůj majetek, zůstaly jim holé zdi domů se zničeným zařízením a všudypřítomným zapáchajícím bahnem, mnohdy v určitém rozsahu staticky narušené.
„Byly zatopeny sklepy a v bytě jsme měli až 140 centimetrů,“ vzpomíná na kameru paní Marta Študentová s tím, že musela s manželem, který měl tehdy čerstvou nechodící sádru na noze, bydlet celé dva měsíce u přátel a její děti byly u příbuzných.
Paní Študentová ukazuje, kam až sahá voda.
Rok a půl práce
Díky pomoci lidí, brigádníků, armády i hasičů šlo první vyklízení prý vcelku rychle. Během týdne byly osekané zdi od bahna. „Plnohodnotně jsme se ale mohli nastěhovat až tak za rok a půl. První patro bylo v pořádku, ale jinak se dům zmenšil na polovinu, udělali jsme si provizorní kuchyň i koupelnu. Všude byl beton a zima,“ vzpomíná paní Študentová.