Hlavní obsah
Křížence brazilské fily a německého ovčáka Conana dokázala Emilie převychovat. Foto: Archiv Emilie Miluše Baco

Byl zlý, napadal ostatní psy i lidi. Mnoho odborníků řeklo, že jej nelze zachránit a jediným řešením je jeho utracení. Emilie Miluše Baco z Prahy se ale do Conana, křížence německého ovčáka a brazilské fily, okamžitě zamilovala. I když to chtěla několikrát vzdát, jeho zlomená psí duše jí to neumožnila.

Křížence brazilské fily a německého ovčáka Conana dokázala Emilie převychovat. Foto: Archiv Emilie Miluše Baco
Nad agresivním psem hůl nezlomila

„Poprvé jsem ho potkala v jedné kanceláři. Jen jsem si ho pohladila. Když jsem si měla brát z útulku jiného psa, dozvěděla jsem se, že majitelka dává Conana pryč. Jelikož na mě okamžitě zapůsobil, psa z útulku jsem zrušila a vzala si Conana,“ popisuje začátek milovnice psů, která krátce předtím přišla o svou dlouholetou labradoří kamarádku.

Všude po těle měl rány a jizvy. Na první pohled bylo patrné, že jej někdo týral

„Slečna mi ho dovezla domů a já si až v okamžiku, kdy odjela a já zůstala stát na ulici s vodítkem v ruce, uvědomila, že držím zlého, agresivního psa,“ vypráví Emilie s tím, že teprve tehdy jí začalo docházet, jak těžká cesta to bude.

„Ten pes měl v hlavě jen temno, jediný jeho cíl byl zabíjet. Od poslední majitelky jsem se dozvěděla, že jsem pátá, kdo ho má,“ upřesňuje žena a dodává, že Conanovi v tu chvíli bylo pouhých čtrnáct měsíců. Všude po těle měl rány a jizvy. Na první pohled bylo patrné, že jej někdo týral. „Bylo jasné, že si prošel peklem a jeho dosavadní život byl bojem o přežití,“ říká Emilie.

Místo trestů pozitivní přístup

„Počítala jsem s tím, že mě pokouše, ale věděla jsem, že u něj nepomůže křik ani fyzické tresty. Musela jsem proto zvolit pozitivní přístup, což u něj bylo velmi těžké,“ popisuje počáteční trable Emilie, která s Conanem zpočátku mohla jen na vodítku a pouze na zahradu.

Jak ale jeho majitelka uvádí, za své chování pes nemohl. „Agrese byla obrana jeho života. Neuměl to jinak a já mu musela ukázat, že je i jiná cesta. Pracovali jsme na tom. První tři týdny jsem nastavila velmi tvrdý režim, pro něj i pro mě, jelikož pes v takovémto stavu potřebuje rutinu a disciplínu. To mu dává jistotu a on se postupně přestává bát,“ říká Emilie. Pes se bál úplně všeho. Nádobí, smetáku, ručníku.

Emilie proto kontaktovala specialistu na agresivní psy, který také hned druhý den dorazil. „Řekl mi, že nemá šanci na nápravu, že už to nejde zlomit. Jeho rada byla: Zbavte se ho, než vás zabije,“ vzpomíná žena s tím, že podobná slova slýchávala od všech odborníků. Vzdát se, i přesto, že měla strach, ale nechtěla.

Conan ji přitom odmítal k sobě pustit, až na pár světlých okamžiků, například když ho krmila. Zlom přišel nečekaně. „Jeden večer za mnou přišel a vyskočil si za mnou na sedačku. Poprvé jsem ho mohla obejmout a on poprvé skutečně usnul. A já věděla, že to nesmím vzdát,“ konstatuje. Jen díky trpělivému přístupu podle ní Conan vše zlé překonal a dnes je z něj poslušný, hodný pes. „Samozřejmě jsem stále opatrná, ale z Conana se stal úžasný pes se zlatým srdcem,“ dodává.

O své a Conanově cestě pak napsala Emilie i knihu s názvem ...bude dobrej..., kde náročnou cestu a tvrdý boj detailně popisuje. „Jde o autentický popis jednoho roku života s agresivním psem,“ doplňuje majitelka.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků