Hlavní obsah
Drahoslav Ryba Foto: Petr Hloušek, Právo

Když člověk nemá čas, tak se nebojí, říká šéf českých hasičů

Má za sebou boj s ničivými požáry, povodněmi, následky výbuchů, velel záchraně dvaceti tisíc lidí uvázlých v březnu 2008 v „bílé tmě“ na D1. Ředitele Hasičského záchranného sboru ČR generálporučíka Drahoslava Rybu (57) však nenapadlo, že se jeho muži budou někdy potýkat s pandemií.

Drahoslav Ryba Foto: Petr Hloušek, Právo
Když člověk nemá čas, tak se nebojí, říká šéf českých hasičů

Byli jste na to připraveni?

Ve své kariéře jsem se setkal se spoustou mimořádných událostí, ale pandemii tohoto rozsahu nikdo z našich současníků neřešil. Připraven na to tedy nebyl nikdo. Likvidovali jsme následky epidemie prasečí chřipky, ptačí chřipky. Když jsem sloužil na Vysočině, řešili jsme následky nemoci šílených krav, s ptačí chřipkou jsme se potýkali i letos v Pardubickém kraji, ale nikdy nebyla zasažena celá republika, natož celý svět.

Existovaly samozřejmě pandemické plány, ale realita pak zaskočí úplně všechny. Pro nás to znamenalo, že jsme v této situaci dělali řadu úkonů, které nám ze zákona nepřísluší. Jenže v zákonu je i ustanovení, že tam, kde jsme k tomu vybaveni a vycvičeni, plníme další mimořádné úkoly.

Co vás zaměstnávalo nejvíc?

Nejvíc byla vidět distribuce ochranných prostředků. Když na letišti v Praze přistávala letadla, za pomoci kolegů z policie jsme je vyložili a náklad odváželi do skladů v Opočínku, kde jsme to roztřídili a rozvezli. Celkem dva tisíce tun materiálu. Naši lidé tam dva a půl měsíce spali a žili. Žádná jiná složka v republice to nebyla schopná a ochotná udělat. Najezdili jsme při tom 350 tisíc kilometrů.

Z hasičů se stali i autobusáci…

Evakuovali jsme zpátky do Čech 1323 našich občanů ze zahraničí, jezdili jsme hlavně do Vídně, Mnichova, Frankfurtu, Berlína, Bratislavy, Katovic. Naši lidé jezdili v ochranném oblečení, po každé přepravě se autobus kompletně dezinfikoval. Aby lidem zvedli náladu, natočili z jedné jízdy humorné, téměř taneční video, které vidělo na internetu za jediný den jeden a půl milionu lidí.

Bylo to náročné jak fyzicky, tak psychicky; s nakaženými trávili 24 hodin, celých 29 dnů, naprosto izolováni od svých rodin

Úkol svážet naše občany z okolních států spadl na nás, protože si nedovedu představit, že by nějaký soukromý dopravce jel pro lidi, kteří mohli být nakaženi. Na našich bedrech ale byly i dodávky humanitární pomoci do Řecka, San Marina nebo Bosny.

Mediální pozornost vzbudili hasiči jako ošetřovatelé v domově pro seniory, kam nastoupili poté, co armáda pomoci odmítla s tím, že nemá kapacitu…

Obrátil se na nás hejtman Kraje Vysočina poté, co se v domově pro seniory postižené demencí v Břevnici u Havlíčkova Brodu nakazili nejen klienti, ale i personál. Profesionální hasiči tam pomáhali se vším, co je v takovém zařízení nutné. Od dezinfekce až po obsluhu klientů. Bylo to náročné jak fyzicky, tak psychicky, protože tam s nakaženými trávili 24 hodin, celých 29 dnů, naprosto izolováni od svých rodin. My ale vždy jdeme tam, odkud jiní utíkají, za jakýchkoli okolností. A mimochodem, nikdo z našich lidí se v tom domově nenakazil.

Koronavirus se však všem vašim příslušníkům asi nevyhnul.

Dohromady jsme měli 34 nakažených, 280 lidí muselo do karantény. Na stanicích, kde k tomu došlo, jsme jednak museli přeorganizovat služby, jednak je celé vydezinfikovat. Vzhledem k tomu, že hasiči zasahovali během pandemie u mnoha mimořádných událostí, kde se v 3700 případech (nejčastěji při dopravních nehodách) setkali s někým nakaženým, je to docela příznivá bilance.

Rozloučení s konvojem s humanitární pomocí Řecku, čelícímu náporu uprchlíků.

Foto: archiv HZS ČR

Změnily se během nouzového stavu důvody, proč jste vyjížděli k zásahům?

Průměrně máme 328 výjezdů denně: nehody, požáry, úniky nebezpečných látek a technické zásahy, kam spadá všechno od odchytu včel přes odstraňování spadlých stromů až po vyprošťování z výtahu. Počet výjezdů se během nouzového stavu nesnížil. Lidé sice míň jezdili a míň bourali, ale jiné výjezdy se za ty dva měsíce příliš nelišily. Extrémní byl 6. duben, což nemělo nic společného s pandemii, ale se suchem. Ten den došlo k 293 požárům, to je pětkrát víc, než je v tomto období běžné. Tady je namístě poděkovat dobrovolným hasičům, jejichž pomoc byla v tom vypjatém období neocenitelná.

Chovali se lidé při zásazích jinak než obvykle?

Chovali se k nám skvěle, kamkoli jsme přišli, hned nám nabízeli jídlo, pití. Byli obětaví, solidární. Při krizové situaci jsou Češi skvělí, když skončí, vyrojí se zpravidla spousta těch, kteří vědí, jak se to mělo udělat lépe, co se dělalo špatně, zkrátka kdekdo je po bitvě generálem. Platí to třeba pro nákupy ochranných prostředků: když nikde po celém světě nejsou, kupuje se, kde se dá. I když by to za jiných okolností stálo o dvě koruny méně.

Říká se, že svět už nebude, jaký byl. Změnil koronavirus i vaše poslání?

Jako už léta máme norné stěny a pytle s pískem na povodně, budeme muset mít v zásobě ochranné prostředky pro pandemickou krizi. Ukázalo se, že budeme v našem arzenálu potřebovat kamery na snímání teploty a víc dekontaminačních zařízení. Statisíce ujetých kilometrů s tunami materiálu se hodně podepsaly na stavu našich aut a musíme to řešit. Pokud jde o naše dovednosti, nic nečekaného nás nepotkalo. Jsme školení na mnoho situací a to, co jsme potřebovali při covidu-19, jsme už uměli z lokálních epidemií.

Pomohli by vám roboti, zapojení umělé inteligence?

Prvky umělé inteligence chceme využívat v přijímání tísňových volání, přetlak na tísňových linkách byl hlavně z počátku enormní. Nedovedu si však představit, jak by nám s covidem-19 pomohli roboti.

Budete svoje řady rozšiřovat?

Abychom měli pro výjezdy naplněné početní stavy (6,5 tisíce), které nám určuje vládní vyhláška, přijali jsme 150 nových příslušníků a stejný počet potřebujeme přijmout i v příštím roce. S náborem nových lidí nemáme problém, nedocenitelným zdrojem jsou pro nás dobrovolní hasiči.

Poté, co byla zrušena vojenská základní služba, přicházejí lidé, kteří ve svém životě neprošli žádnou zátěží

Kdo je pro vás ideální adept?

Každý, kdo splní předepsané podmínky: bezúhonnost, minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, zdravotní způsobilost, fyzickou zdatnost, úspěšné absolvování psychologických testů.

Kde bývá problém?

Právě u psychologických testů. Jsme rádi, že se k nám hlásí hodně mladých lidí, ale často dochází psychologové k závěru, že nemají vyzrálou osobnost. Poté, co byla zrušena vojenská základní služba, přicházejí lidé, kteří ve svém životě neprošli žádnou zátěží.

Oříškem bývá i fyzická zdatnost: je s podivem, kolik mladých nesplní požadovaný limit v plavání nebo běhu. To je však věc, kterou každý, kdo o to povolání stojí, dokáže natrénovat. Osobnostní vyzrálost natrénovat nelze.

Zvyšuje se v hasičském sboru podíl žen?

Pracují u nás hlavně na úseku ochrany obyvatelstva, v krizovém řízení, ekonomice a personalistice. Na generálním ředitelství tvoří ženy asi polovinu ředitelů odborů. Máme i velitelky stanic, ale do výjezdů je zatím nebereme. Jedině jako vyšetřovatelky příčin vzniku požáru nebo psycholožky.

Proč?

Hasič se dostává do situací, kdy i tvrdí chlapi mají co dělat, aby to psychicky i fyzicky zvládli. Dostávají se do styku s látkami, které mohou ohrozit mateřské poslání ženy. Navíc zákon stále u žen omezuje nošení těžkých břemen. Představte si situaci, že při zásahu musí vyprostit člověka vážícího 110 kilo.

Při sázení stromu v Českém lese na okraji Negevské pouště v Izraeli. Během návštěvy předala delegace tamním hasičům technickou pomoc, určenou pro hašení lesních požárů.

Foto: archiv HZS ČR

Další faktor je veskrze praktický: na všech stanicích by se muselo přebudovat celé zázemí tak, aby tam byly pánské a dámské šatny, oddělené ložnice, sprchy, toalety. Třeba v USA ženy na výjezdu jsou, nemají však žádné výjimky: spí ve stejných ložnicích, používají stejné toalety, sprchy.

V čem se profese, které se věnujete celý život, nejvíc změnila?

Když jsem se před téměř 35 lety stal profesionálním hasičem ve Žďáru nad Sázavou, z více než 90 procent jsme řešili jen požáry. Ty dnes nepředstavují ani 15 procent našich zásahů. I když musím s nadsázkou říct, že na požár se hasiči trochu těší, protože jsou na něj nejvíc vycvičeni. Když si vzpomenu, čím jsme tehdy hasili, jaké ochranné prostředky jsme měli…

Dnes mají všichni třívrstvové zásahové obleky, dýchací přístroje, přilby, boty; vybavení jednoho hasiče vyjde na víc než 100 tisíc korun.

Nezměnilo se však to, od čeho tu jsme: chránit zdraví a majetek občanů. A také potřeba neustále vstřebávat nové znalosti a dovednosti. Představa, že hasič projde na začátku nějakými testy a pár školeními a pak z toho žije, je zcela mylná. Každý se musí po celý svůj profesionální život zdokonalovat.

Technologický vývoj vyžaduje nové postupy při zásazích: elektromobil třeba nemůžete hasit stejným způsobem jako auto s benzinovým motorem. Pandemie však byla dosud nepopsaný list. Zatím jsme v ní obstáli.

Všichni?

Zcela jistě vím, že složky integrovaného záchranného systému (hasičský záchranný sbor, zdravotnická záchranná služba a policie) svoje role splnily. To, co jde za politiky, hodnotit nemůžu a nechci.

Pro nás hasiče platilo jediné: je potřeba to udělat, tak to uděláme

Nikdo však nemůže popřít, že Česká republika prošla pandemií s nízkým počtem nakažených i zemřelých, protože opatření byla spuštěna včas a zajistily se ochranné prostředky. Nikdo tady neumíral na chodbách přeplněných nemocnic, protože se o něj neměl kdo starat a nebyly pro něj ventilátory, jako v jiných zemích. Jistě by se našly nějaké nesystémové nebo chaotické kroky, vcelku to však naše země zvládla dobře.

Byl jste členem Ústředního krizového štábu, účastnil jste se těch nejvypjatějších jednání. Měl jste někdy obavy, že se situace vymkne z rukou? 

Na negativní myšlenky nebyl prostor. Když na to člověk nemá čas, tak se nebojí. Během nouzového stavu jsme byli prakticky neustále v práci, rodina si mě moc neužila a já jim velmi děkuji za podporu. Takhle na tom byla spousta mých kolegů.  Pro nás hasiče platilo jediné: je potřeba to udělat, tak to uděláme. A takhle jsme připraveni i na možnou druhou vlnu.

Začínal u dobrovolných hasičů

  • Narodil se 2. prosince 1962 v Radostíně nad Oslavou, kde už v dětství následoval rodinnou tradici členství u dobrovolných hasičů.
  • Po gymnáziu ve Žďáru nad Sázavou vystudoval obor technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu na Vysoké škole báňské v Ostravě.
  • Od roku 1986 působil u Sboru požární ochrany ve Žďáru nad Sázavou, od roku 1989 ve funkci velitele.
  • V roce 2001 se stal ředitelem Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina, kde v březnu 2008 řídil odstraňování hromadné dopravní nehody na D1, kde tehdy v „bílé tmě“ uvízlo 20 tisíc lidí a havarovalo 231 aut (nikdo nezahynul). 
  • Na konci roku 2011 byl jmenován generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru ČR.
  • Prezident republiky ho 28. října 2019 povýšil do funkce generálporučíka. 
  • Jeho manželka učila matematiku a chemii, nyní vede krajskou školní inspekci v Jihlavě, dcera je rovněž učitelkou, syn vystudoval ČVUT. 
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků