Článek
Co vede tak mladého člověka, aby kandidoval do europarlamentu, a ještě na kandidátce KSČM?
Je to koaliční kandidátka a já jsem od osmnácti let členem Strany demokratického socialismu, kde jsem dnes i místopředsedou. Naše dlouhodobá myšlenka je, že by levice měla široce spolupracovat. Možná je to výchovou, ale odjakživa mi byla blízká sociální témata, zblízka jsem viděl rozdíly, které ve světě existují, co se týká příjmových nerovností a životní úrovně vůbec. Vždy jsem se snažil dělat něco pro to, aby společnost začala akcentovat tato témata, a politika je jen jeden ze způsobů, jak toho docílit.
Není to ale stigma kandidovat za komunisty?
Ten negativní cejch tam je, to je pravda. Na druhou stranu kandidátka má název „Česká levice společně“. Jde nám o hodnoty, které dnes stoupají na popularitě u mladých lidí třeba i ve Spojených státech. Řada lidí bude mít určitě problém s tím, že je tam slovo „komunistická“. Ale levice se spojila, aby měla větší sílu ovlivnit společnost a vyrovnávat negativní dopady současného ekonomického systému.
Proč jste nevstoupil do nějaké zavedenější strany? SDS existuje dlouho, ale téměř nikdo o ní neví.
Nešel jsem do politiky s tím, abych se nechal někam nutně zvolit. Šel jsem do strany, která mi vyhovovala především ideově.
A proč ne tedy rovnou KSČM?
V SDS je téma široké spolupráce levice akcentováno mnohem víc, nehledě na to, že SDS je zakládajícím členem Strany evropské levice (evropská platforma, která sdružuje levicové strany), což pro mě také má význam.
Narodil jste se v devadesátých letech a předlistopadové Československo znáte z vyprávění. Jaký máte názor na poměry v naší zemi za socialismu?
Původní myšlenka byl vznik společnosti, která osvobodí člověka od sociálních nejistot, ale zvrhlo se to na autoritářský režim se vším, co k tomu patří. Dávat rovnítko mezi komunismus jako myšlenku a režim, který u nás tehdy panoval, není správné.
Kdybyste se dostal do europarlamentu, co byste v něm chtěl prosazovat?
Jsem student ekonomie a veřejné správy, takže bych se rád věnoval ekonomickým tématům. Zajímám se o daňové ráje a o problematiku daní jako takovou. Leží mi na srdci, proč korporace daní své zisky méně, proč nemáme progresivní zdanění firem…
Míru zdanění v ČR jako europoslanec těžko ovlivníte.
To ne, ale proti daňovým rájům se dá bojovat nejlépe na evropské úrovni.
Chcete spojovat levici, ale ta má dva nesmiřitelné proudy. Na jedné straně je tzv. liberální či progresivní levice, která se zabývá právy menšin a podobně, na druhé straně konzervativní, řekněme nacionální levice, ke které bychom mohli přiřadit i KSČM. A tyhle dva proudy se shodnou velmi těžko.
Musí se spojit. Společnou řeč opravdu nenacházejí, a to je problém. Tyto dva tábory se ale musí spolu domluvit, protože jim jde o témata, která jsou úzce spjatá.
Takzvaná progresivní levice, které jde o práva menšin, opomíjí základní ekonomické předpoklady, které se projevují tím, že jsou menšiny krácené na svých právech. A naopak stará levice má tendenci tyto skupiny opomíjet. Tento rozpor je třeba řešit dialogem.
Jak vnímáte pozici KSČM na české scéně?
Tedy se vlastně ptáte, jaký mám názor na Andreje Babiše? Nejsem v euforii z toho, že KSČM podpořila Babišovu vládu, ale z toho nemá radost nikdo uvnitř té strany. Babiš je miliardář, oligarcha, jeho program je zleva doprava. Důvod, proč se nyní tváří jako levicový politik, je ten, že má ve vládě ČSSD a podporu KSČM, a s nimi se dokáže aspoň na něčem domluvit. Je to určitě minimalizace škod.
Souhlasíte s KSČM ohledně kritiky zahraniční politiky vlády, zejména ministra Tomáše Petříčka?
V tomhle jsme zajedno. Česká zahraniční politika má tradičně aspekty toho, že chceme někomu podlézat.
Komu teď podle vás podlézáme?
Místo toho, aby Evropa byla suverénní hráč na světovém politickém poli, tak posloucháme, co velí Spojené státy skrz NATO. Neříkám, že se máme nutně přiklonit k Rusku nebo k Číně, ale máme na to být suverénní, to mluvím o celé Evropě. A ČR musí být brána jako součást Evropy.
Komunisté byli vždy spíš euroskeptickou stranou. Měla by podle vás ČR oprášit debatu o referendu o vystoupení z EU?
Je potřeba poslouchat hlas lidu, o tom žádná. Jeden z bodů našeho programu je ten, že referendum má být součástí legislativy. Lidé by se měli vyslovit i k členství v mezinárodních organizacích. Já mám ale za to, že bychom neměli z EU vystupovat. Unie má řadu problémů a much, ale to jsou věci, které je potřeba napravit. Bořit umí kdekdo. Stačí se podívat na brexit, tam to na žádnou idylku nevypadá.
Je správné, že ČR uznala prozatímního prezidenta Venezuely Juana Guaidóa?
Uznat jsme ho neměli. Kdybych věděl, že člověk může sám sebe prohlásit za prezidenta, jen tak, že si někam stoupne a řekne to, tak jsem se už předevčírem prohlásil královnou Velké Británie.
Guaidó byl ale přece předsedou parlamentu, tedy druhý nejvyšší ústavní činitel.
I tak by měl nárok stát se prozatímním prezidentem pouze v případě, že by stávající prezident nemohl vykonávat svoji funkci, a k tomu nedošlo. Maduro nepřestal být schopný vykonávat svou práci. Ve Venezuele je samozřejmě humanitární krize a politický chaos, ale nyní je společnost na pokraji občanské války a to rozhodně nemůže situaci vylepšit.
Jak hodnotíte situaci ve Francii a hnutí žlutých vest?
Je to ukázka toho, co se stane, když establishment dlouho ignoruje, co lidi pálí. Zvýšení daně z pohonných hmot byla poslední jiskřička, která lidi dostala do ulic. Co vzniklo jako hnutí za zlepšeních sociálních podmínek, se zvrtlo v házení dlažebních kostek do výloh a zapalování aut. V první řadě k tomu nemuselo dojít, kdyby si elity všímaly toho, že lidé mají problémy.